Článek
V prvním ligovém zápase za Teplice, kam jste přišel na hostování z nevydařeného angažmá v tureckém Trabzonsporu, jste hned skóroval. Dokázal jste si představit lepší debut v severočeském dresu?
Byl to start snů. Jsem za gól moc rád, i když z fotbalového hlediska nebyl můj výkon úplně optimální. Ale první jarní zápasy jsou o vůli a my jsme jí ukázali dost.
V přípravě jste nevstřelil jediný gól. Byl jste z toho nervózní?
Ne, protože liga je něco jiného. Vezměte si Honzu Kollera v Norimberku. V přípravě pálil jeden gól za druhým a teď se nemůže prosadit. Příprava není z hlediska produktivity důležitá. Rozhoduje forma v zápase.
Vzpomínáte si ještě na poslední gól v české lize?
Bylo to v dresu Sparty minulé jaro v Brně. Doufám, že teď budou zářezy přibývat rychleji. Snad začala nová éra. Udělám pro to všechno.
Gól padl po standardní situaci. Šlo o nacvičený signál?
Pilovali jsme to v týdnu na tréninku. Naběhnu na přední tyč a vracím se na zadní. Tentokrát jsem byl zadýchaný a chtěl jsem na rozehrávajícího Pavla Verbíře zakřičet, ať rozehraje roh normálně.
Krátce před gólem se zdálo, že vás trenér bude střídat. Jak jste se cítil fyzicky?
Neměl jsem problém, mohl jsem hrát dál. Ale útočníci se tak kolem šedesáté minuty mění, když se neprosadí. Trenér mě tam ještě chvilku nechal a já se tak dostal ke gólu.
Ani přes vítězství ale nelze nevidět jisté problémy v teplické hře, že?
Určitě. Vázla nám kombinace, hlavně v prvním poločase. Po přestávce jsme se už zlepšili, a i když to ještě nebylo podle našich představ, vítězství jsme vybojovali. V závěru jsem si na lavičce říkal, že hlavně nesmíme inkasovat.
Čím jste se za vítězný gól odměnil?
Hned po utkání jsme se spoluhráči vyrazili na kachnu. S třemi body nám pochopitelně moc chutnalo. A v pondělí po dopoledním tréninku jsem vyrazil za manželkou a dcerkou, která je nemocná. O víkendu jsem s nimi vlastně vůbec nebyl, takže jsem se moc těšil.
