Článek
Už v průběhu první půle skandovali fanoušci Sparty jeho jméno. Když vylezl z podstříšky střídaček a zatleskal jim, odpověděl mu mohutný aplaus celého stadiónu. Totéž se opakovalo i ve druhé půli. Sparťané ho berou jako svého. Vždyť po svém náhlém odvolání z letenské lavičky v prosinci 2004 chodil i do kotle. Je to příjemné a je to především o lidských vztazích,“ říkal mírně dojatě.
Jeho českobudějovičtí svěřenci na Letné prohráli, když prakticky celý zápas bránili. Až v posledních sekundách se zčista jasna ocitl v šanci Šíma a mohl vyrovnat. „Byla to jediná šance, ale kdyby ji proměnil, získali jsme bod a pro nás má každý cenu zlata. Nestalo se... Nemá smysl mluvit o rozdílu v kvalitě mezi oběma týmy, Sparta byla lepší,“ posteskl si.
„My jsme sem přijeli s taktikou nepustit ji do hry, aby nemohla kombinovat. V první půli se nám to dařilo. Ve druhé už nás přehrávala výrazně a vytvářela si šance, ale gól jsme dostali po naší zbytečné chybě ve středu hřiště,“ poznamenal ještě k utkání charismatický kouč.
Straka si je vědom, že jeho tým nehrál fotbal, ale upnul se k hluboké defenzívě. „Kdybychom hráli na Letné otevřenou partii, dopadlo by to jinak. Sparta by nás potrestala více góly, už takhle si vytvořila po změně stran dost šancí. Nemáme na to hrát s ní otevřenou partii,“ přiznal s tím, že Jihočeši musejí získávat body především s týmy, které jsou v tabulce pod nimi nebo v bezprostřední blízkosti.
Jihočeši prohráli na Letné jen o gól, stejně jako v úvodu jara na Strahově se Slavií. „Ty zápasy si byly podobné. V obou jsme zahodili jednu tutovku. Sparta však měla na rozdíl od Slavie víc šancí,“ nabídl Straka srovnání.
O tom, že by se pod ním v Českých Budějovicích chvěla trenérská židle, se nebaví. Prvořadým cílem je záchrana. „A k té nemáme daleko. Zvládneme ji,“ zdůraznil s neochvějným přesvědčením.
