Plzeň - Slavia 1:1Slavia ani nad oslabenou Plzní vyhrát nedokázala

Po trapném vystoupení ve Florencii kouč Jarolím sáhl do sestavy, zamíchal s ní a Krajčíka, Beilaida a Necida postavil proti Plzni od samého začátku. Efekt to ovšem valný nemělo, i když pravdou je, že kanonýr reprezentační devatenáctky Necid se snažil trenérovi za důvěru odvděčit a po čtvrthodině se prodral do šance víc než vyložené. Tváří v tvář Poštulkovi však nepochodil, čímž pohřbil největší příležitost svého týmu v celé první půli.

Plzeň dirigovaná uzdraveným Horváthem zahrnovaným od samého začátku nevybíravými urážkami ze slávistického kotle měla navrch, neboť její dirigent dokázal podržet míč, přesně nahrávat a vymýšlet akce pro své spoluhráče. Do největší poslal hned v samém úvodu Tatanšviliho, ale ten sobecky vypálil do Vaniaka, byť se mu přihrávka na ideálně nabíhajícího Rezka, na něhož prázdná brána doslova zívala, přímo vnucovala.

"A to měli hráči za úkol nedopřávat soupeři - a Horváthovi zejména - žádný prostor. Jenže opak byl pravdou - osobní souboje jsme prohrávali a on se dostával lacino k míčům," durdil se na svůj tým trenér Karel Jarolím.

Rezek a Lecjaks v dalších příležitostech dopadl obdobně, sám Horváth trefil z trestného kopu jen slávistickou zeď, takže největší vzrušení přinesla až červená karty, kterou si vysloužil pět minut před přestávkou domácí Petržela. Naprosto zbytečně si totiž vyšlápl po odehrání míče na Belaida a samozřejmě se musel ze hřiště pakovat.

"Vyloučení samozřejmě naši hru ovlivnilo, protože Petržela svou rychlostí na slávisty platil. V kabině jsme je proto nabádali, aby se za žádnou cenu nestáhli k vlastní šestnáctce a naopak hráli dál aktivně, protože jedině v tom byla naše šance," prozrazoval domácí kouč Jaroslav Šilhavý, co se dělo o přestávce.

Početní převaha Slavii pochopitelně nahrála, takže hru vyrovnala a před plzeňskou šestnáctku se dostávala přece jen častěji, než v první půli. Ovšem jen před ní, protože s jalovou ofenzívou Pražanů si chytře hrající a aktivitou hýřící domácí i v deseti věděli rady a sami naopak při rychlých výpadech a standardních situacích hrozili. Hlavně při Limberského trestném kopu v 74. minutě musel Vaniak míč doslova hypnotizovat, aby neskončil za jeho zády. "Nebylo to vůbec podle mých představ,  měli jsme hrát úplně jinak - rychleji a hlavně dynamičtěji. Plzeň se koncentrovala na obrannou činnost, ale i tak jsme si pár příležitostí přece jen připravili," kritizoval výkon svého týmu Jarolím.

Strádající Jarolím se zákonitě nemohl na bezmoc svých svěřenců, kteří se zmohli jen na Šenkeříkovu hlavičku s přehledem lapenou Poštulkou, dívat, takže třikrát v rychlém sledu vystřídal ve snaze přivodit obrat. Rošády v sestavě mu na chvíli vyšly, protože Necid, jemuž deset minut před tím odpustil sudí Příhoda druhou žlutou, nadvakrát plzeňského gólmana překonal. Jeho hlavičku totiž Poštulka vyrazil, sedící slávistický mladík ale přece jen míč do brány procpal. "Klikou bylo, že se míč od gólmana odrazil zpátky ke mně," přiznával Tomáš Necid.

Svůj tým ale nevykoupil, protože Plzeň se nadechla k zoufalému závěrečnému náporu a po několika závarech ve slávistické šestnáctce nakonec střídající Vaculík vyrovnal a mistra o body zaslouženě obral.

"Vůbec jsem nemířil, do šestnáctky se nacpalo snad patnáct hráčů, takže jsem se je snažil propálit. A míč k tyči skutečně zapadl," jásal šťastný střelec vyrovnávacího gólu Lukáš Vaculík.

"Vsadili jsme všechno na riziko, vzadu nechali jen tři hráče a nakonec jsme bod získali. Samozřejmě se štěstím, protože aby vyrovnával střídající hráč a ještě ve třetí minutě nastavení, k tomu je potřeba velké štěstí," liboval si domácí trenér Jaroslav Šilhavý.