Článek
Návrat na českou ligovou scénu vám vyšel náramně, v prvním zápase na lavičce Žižkova jste slavil výhru. Musíte být tedy spokojen…
Premiéra dopadla dobře, neboť jsme vyhráli 4:2. Ke kvalitnímu výkonu jsme navíc přidali dobrý výsledek, což je také pozitivum.
Ve druhé půli místo toho, aby si vaši svěřenci vedení pohlídali, dvakrát inkasovali a z utkání se stalo drama. Nebál jste se, že zápas ztratíte?
Samozřejmě že mně lehko nebylo, i když se nedá říci, že bych se o výsledek bál. Takhle nepřemýšlím a ani nemám právo uvažovat, zda utkání ztratíme nebo ne. Víra musí trvat do 93. minuty.
Žižkovu se před vaším nástupem příliš nedařilo hlavně střelecky. Najednou jste dali čtyři branky. To muselo překonat vaše představy.
Jsem placený za to, že v každé situaci udržím emoce na uzdě a že si v každé situaci zachovám nadhled a zdravý rozum. Proto čtyři góly s mými představami nic neudělaly.
Emoce se snažíte korigovat, přesto i vás musel potěšit výkon Petra Švancary, místního fotbalového kouzelníka a komika, jenž otevřel skóre nádhernou brankou.
Nejde jen o první gól, Švancara de facto rozhodl utkání. Vím, že je svůj. V mnohém se podobá Štajnerovi nebo Kolouškovi, které jsem trénoval dříve. S takovými fotbalisty se zachází jinak. Na Žižkov jsem přišel s tím, abych z Petra dostal sto procent. Musím ho motivovat, aby jeho chování zůstalo v jistých mantinelech, ale nehodlám ho předělávat.
Před svým nástupem do funkce jste tvrdil, že budete na Žižkově preferovat fotbalisty namísto pouhých hráčů. Napověděl vám první zápas, kolik fotbalistů máte v kádru?
Šlo o nadsázku. V každém klubu jsou jak hráči, tak fotbalisti. Ale teď na Žižkově může každý dokázat, že je kvalitním fotbalistou. Když to nesvede, dojde ke změnám.
