Článek
Po sérii pěti nerozhodných výsledků v řadě shořela Plzeň doma v konfrontaci s Ostravou jako papír.
„A můžeme se divit? Nemáme tady dvacet nadprůměrných fotbalistů, abychom hráli fotbal jako Real Madrid, musíme sázet fotbal, který bolí. Jenže proti Ostravě nebolel z našeho mančaftu nikoho, protože my si šli na plac zakopat,“ běsnil plzeňský kapitán Pavel Horváth na celý tým.
Nebylo to v posledních dnech a týdnech poprvé. Už po remíze s Českými Budějovicemi v předchozím kole na domácí hřišti dštil hněv a zlobu.
„Ale asi málo.A i hlas budu muset příště zvýšit ještě víc, i když jsem nepřišel do Plzně proto, abych ostatním nadával a něco jim vytýkal. Každý se musí zamyslet sám nad sebou a uvědomit si, jaké je jeho místo v mužstvu,“ vytočilo ho po prohře s Baníkem, jak laxně celé mužstvo k utkání přistoupilo a jak snadno se nechalo přehrát.
Diametrální rozdíl třeba v porovnání s domácím zápasem proti Slavii ve třetím podzimním kole, kdy Horváthova Plzeň cedila krev a i v deseti nakonec vydřela proti Pražanům remízu.
„Jenže to jsme bojovali jeden za druhého, zatímco proti Baníku každý čekal, že jeho práci za něho udělá někdo druhý,“ nebál se pojmenovat Horváth důvody, které dostaly plzeňský tým do současné mizérie.
„A přitom k ní není důvod, protože na nás v uplynulých dnech zase až tak enormní tlak vyvíjen nebyl, abychom z něho byli nervózní,“ přiznával nejzkušenější plzeňský fotbalista, že se po poslední remíze s Příbramí vlastně ani žádná pořádná bouřka nestrhla. Jen o jakési nesmělé hřmění šlo, i když teď po prohře s Baníkem bude hůř.
„Pokud si nesáhneme v každém zápase až na dno sil, vyhrávat nebudeme, v tabulce se výš nedostaneme a na poháry už tuplem myslet nemůžeme. Ale to by musel nejdřív začít každý sám u sebe, abychom už konečně vyhráli,“ nebral si Pavel Horváth servítky.
