Článek
Nepovedená francouzská fotbalová etapa skončila, brněnským úpisem pro vás začíná nová. Sám jste zřejmě rád, že anabáze v zemi galského kohouta skončila...
Různých etap už jsem zažil během kariéry víc, takže věřím, že jde tentokrát o dobrou volbu. Nejen kvůli fotbalu, ale hlavně rodině...
Takže rodina měla nakonec po všech zdlouhavých rokováních a jednáních hlavní slovo?
Chtěli jsme se vrátit domů, takže mým největším rádcem nebyli manažeři, ale manželka. A dcery také, to se ví. Starší Sáře je devět, mladší Isabele šest a ve Francii už by musela do školy. Nechtěli jsme, aby od rána do večera vysedávala ve třídě.
Proč ale Brno? Doma jste v Olomouci a Hanáci o vás měli také zájem...
Jenže eminentní projevilo Brno, což rozhodlo. A to přesto, že se jednání vlekla pomalu dva měsíce, že chvílemi všechno spělo k dohodě a poté zase rokování uvízlo na mrtvém bodě. Nakonec jsme ale společnou řeč našli a transfer stačili zaregistrovat před vypršením přestupního termínu.
Nehrály ve vašem rozhodování roli i lepší podmínky, jež vám Brno nabídlo?
S podmínkami jsem spokojen, o čemž svědčí i můj úpis pod smlouvou. Hlavní roli ale při mém návratu sehrála skutečně rodina.
Takže se chystá slavný Heinzův návrat podobný tomu v roce 2003, kdy jste přišel na ostravské Bazaly a pomohl Baníku k mistrovskému titulu...
Tam to byl krásný rok, jenže teď jsem v Brně.
Natrvalo? Do konce kariéry? Nebo jen na přestupní stanici k dalšímu zahraničnímu angažmá?
Už nejsem nejmladší, takže na cizinu nemyslím.I když ve fotbale je možné všechno.
Třeba i návrat do reprezentace, z níž jste před dvěma lety vypadl?
Nejdřív musím začít hrát v Brně a pak se uvidí.
Nebude to asi zrovna jednoduché, když jste v Nantes dlouho nekopal.
Pomalu šest sedm měsíců! Jenže fotbal se nezapomíná, stejně jako se nezapomíná třeba plavání. Potřebuji jen dohnat fyzičku a sehrát tři čtyři utkání, abych se dostal do zápasového rytmu.
A také zřejmě potřebujete zapomenout na nepovedené zahraniční štace, které máte za sebou...
Nepovedené bylo hlavně mé působení v Mönchengladbachu. Nechal jsem se dotlačit do průměrného bundesligového klubu, což byla jedna z největších chyb, kterou jsem udělal. Ve francouzském St. Etienne jsem byl pod trenérem Haškem šťastný, sehrál jsem osmadvacet zápasů, jenže když Ivan odešel, všechno nabralo podivný směr. Asistent, jenž se ujal role hlavního kouče, se ke mně začal chovat úplně jinak, než do té doby, takže jsem šel o štaci dál. A o posledním angažmá v Nantes nemá smysl mluvit vůbec. Teď jsem v Brně a opravdu pro mě začíná nová etapa, u níž jsme vlastně začali.
