Článek
Eskapádami na lyžích pobavil celý tým. Afričan ve službách fotbalové Sparty však trpí i při jiných libůstkách kondičních galejí. Už jen tím, že většina cvičení probíhá ve sněhových závějích.
„Na běžkách jsem stál poprvé v životě, neměli jsme je ani loni na Šumavě se sparťanským béčkem. I to ostatní je pro mě moc těžké. Přijeli jsme z haly a tady sníh a strašná zima,“ líčí Bony Wilfried své pocity. „Poprvé absolvuji takovou zimní přípravu. Trenér mi říká musíš, musíš. Musím prostě pracovat, nic jiného mi nezbývá.“
Sníh si prostě neoblíbil, ale žene ho vidina základní sestavy, která se jeví vcelku reálně. „Je to můj sen být v prvním týmu. Pochopitelně tomu věřím. Chci trenérovi ukázat, že mohu být v základní sestavě,“ troufá si.
Wilfried nastoupil v minulé sezóně do letenského béčka, když ho vedli Jan Kmoch s Martinem Haškem. Teď se trenéři sešli pod Jozefem Chovancem v áčku. „Oba mě znají z béčka, to je pro mě asi výhoda,“ uvědomuje si Bony.
S trenéry mluví střídavě roztomilou češtinou a angličtinou. Pomáhá si slovníkem a učí se. V kabině už samozřejmě pochytil „základní“ fotbalová slova. „To, co z češtiny dobře umím, není právě pro noviny... Třeba ‚Ty vole!‘ Když si tak ale ulevím na soustředění, tak mě trenér Hašek hned mírní: V klidu, Bony, v klidu,“ směje se Afričan.
Když je Wilfriedovi na horách nejhůř, může si pomoci vzpomínkou na povedený halový turnaj, kde fanoušci Sparty vyvolávali jeho jméno. „Pro mě to byl výborný start. Malé hřiště, technické kousky, to se mi moc líbilo. Připomnělo mi to fotbal, který jsem jako malý chodil hrát každý den,“ hned se rozzáří.
Vše nasvědčuje tomu, že ve Spartě možná opravdu přichází Wilfriedův čas. „Doufám, že to tak bude. Na podzim jsem byl dlouho zraněný, ale teď už se cítím dobře. Trenér mi říká, že musím více mluvit a pracovat na sto procent. Tak se snažím...“
