Článek
Vaše působení v jabloneckém dresu mělo jen epizodní charakter. Po svém lednovém příchodu z FK Moskva jste za severočeský tým odehrál pouze dva ligové zápasy a už míříte opět do Ruska...
Už při uzavírání smlouvy s Jabloncem jsem měl se šéfem klubu Miroslavem Peltou dohodu, že v případě nabídky ze zahraničí budu moci zase odejít. A tahle situace nastala poté, co zájem projevil Vladikavkaz. V Rusku je přestupový trh otevřený až do půlky března, takže to ještě stihnu.
Na rozdíl od Moskvy je nové působiště takříkajíc poněkud z ruky. Ta vzdálenost vám nevadí?
Ve třiceti letech si už nemůžu moc vybírat. Přišla lukrativní nabídka, díky níž mohu zase zabezpečit rodinu. Na ruskou mentalitu jsem už zvyklý, umím i jazyk, takže bych v přestupu do Vladikavkazu neviděl žádný problém. Podmínky v Rusku jsou jiné, než v Česku, což při mém rozhodování hrálo velkou roli. Na Jablonec ale budu rád vzpomínat.
V Jablonci jste ve dvou zápasech vstřelil dva góly a přispěl k zisku šesti bodů. Jak tuhle krátkodobou výpomoc hodnotíte?
Myslím, že mohu být spokojený. Jablonečtí mi dali šanci trénovat i hrát a tím se vlastně připravit na další angažmá v cizině. Sám jsem nečekal, že dám dvě branky. Vždyť jsem do týmu přišel až v průběhu zimní přípravy. Nemám tolik natrénováno jako ostatní kluci a vydržím se silami tak šedesát až sedmdesát minut. Ale hlavně, že se dvakrát vyhrálo.
Jak vás přijalo jablonecké mužstvo?
Z doby, kdy jsem tady před sedmi lety působil, zůstal jen stoper Homola a nynější asistent Weber. Ale se zapadnutím do kolektivu jsem neměl potíže. Je tady výborná parta. V Jablonci se cítím nejlépe, protože odtud pochází moje manželka a děcko tady chodí do školky.
Jak jste viděl nedělní zápas s Olomoucí?
Vyšel nám úvod, dali jsme brzy gól. Splnili jsme cíl hrát agresivně. V lize ale nejsou mezi mužstvy velké rozdíly. Začátek jara je vždycky o bojovnosti a nasazení.
A ten váš vítězný gól?
David Lafata mi krásně nahrál do běhu. Brankář Drobisz vyběhl a zmenšil úhel. Zkoušel jsem míč zvednout, abych mu netrefil nohy.