Hlavní obsah

Teplice táhnou cizinci, klíčem je manažer Radžepagič

Stále větší respekt si zjednává v české fotbalové lize cizinecká legie ve službách Teplic. O víkendu obrala o body Plzeň a z útočníka Aidina Mahmutoviče se stal díky dvěma gólům muž kola. Cesta tří Bosňanů a jednoho Japonce je ale jen pokračováním toho, co v Teplicích započal Edin Džeko.

Článek

Vše začalo už na podzim 2005. Teplice si na doporučení tehdejšího ústeckého trenéra Jiřího Plíška pořídily v Železničjaru Sarajevo za dva milióny korun neznámého Džeka a po půlroční stáži v druholigovém Ústí nad Labem jej zařadily do prvního týmu. A tehdy devatenáctiletému forvardovi stačilo pár zápasů v zimním Tipsport Cupu, aby nadchl. Vytáhlý a přitom nesmírně technický, silný i rychlý.

"Měl tehdy nabídky z lepších evropských soutěží, ale rozhodl se jít k nám. Věřil ve společnou práci," řekl ve čtvrtek Plíšek. Za rok a půl Džeko nasázel třináct ligových gólů za sezónu a zamířil do Wolfsburgu. Jeho příběh přinesl teplické pokladně zhruba 110 miliónů korun i fungující mechanismus získávání zahraničních hráčů.

Klíčoví jsou pro něj dva muži. Plíšek, který mezitím z Ústí přes několik štací povýšil k teplickému A-týmu, a bosenský manažer Irfan Radžepagič. Oba se znají už z doby, kdy Plíšek trénoval v Sarajevu, a oba si na Džekovi udělali jméno. "Radžepagič s Edinem v podstatě začínal. Dneska už je někde jinde, má dobré jméno, vlastní klub i mládežnickou akademii. Navíc je neskutečně pracovitý," řekl teplický ředitel František Hrdlička.

Zatímco nedaleký Most začal hromadně skupovat neznámé mladíky z Afriky a Jižní Ameriky, Teplice vsadily na jiný model. Severočeské talenty vyhledávají vlastní skauti, zahraniční hráče dodává úzká skupina spolehlivých manažerů. Nejaktivnější je právě Radžepagič, který do Teplic postupně dodal pět dalších Balkánců. "Nechová se k hráčům jako ke kusu masa, záleží mu na nich. A má za sebou už hodně dobrých příchodů," dodal Plíšek.

K symbolickému střídání došlo v červnu 2007. Zatímco Džeko sledoval úvodní trénink už jen v civilu, po hřišti se poprvé proháněli Mahmutovič a záložník Admir Ljevakovič. Vedle nich nyní v A-týmu působí i krajní bek Samir Merzič, v dorostu je zase forvard Muamer Gagula. Naopak chorvatský záložník Arben Avdija pod bývalým trenérem Petrem Radou nepřekročil práh rezervního týmu a záhy se vrátil do vlasti. Od jiného ověřeného agenta letos Teplice získaly japonského útočníka Osamu Elsamniho.

"Vždycky je to o tom, jakou má ten který hráč vůli. Ti, kteří se u nás prosadili, mají v hlavě věci srovnané; vědí, kam chtějí dojít. Obráceně je to třeba u Jakuba Mareše, ten má možná nejvíc talentu z celého mužstva, ale není síly, která by to z něj dostala," řekl Hrdlička.

Poslední týden jsou tepličtí Bosňané všude. V neděli se postarali o všechny tři góly do sítě Plzně a Ljevakovič s Mahmutovičem dávali jeden rozhovor za druhým. Česky, protože rychlé zvládnutí řeči bylo jednou z podmínek jejich příchodu.

"Stejně to nechápu. Za Mahmutoviče nám chodily lukrativní nabídky už když byl v Ústí, odborníci si jich všimli už mnohem dřív, ale teď se z nich můžou všichni zbláznit. Ale že by jim to mělo stoupnout do hlavy, to se nebojím. Zrovna Plíšek si tohle umí pohlídat," uzavřel Hrdlička. Příběh obou Balkánců ale nekončí, naopak. A příští týdny rozhodnou o tom, jestli se o něm bude psát jen v Česku, nebo i jinde v Evropě.

Reklama

Související témata: