Článek
V tabulce se pro jeho tým nic podstatného nezměnilo, ztráceli i největší konkurenti v boji o udržení. Hranice záchrany leží osm bodů nad současným zlínským ziskem. „Ale zápasů ubývá,“ posteskl si zlínský matador.
Po zranění kolena už ani nečekal, že by si někdy ještě zahrál první ligu, přesto se mu to poštěstilo, když si ho z divizní Líšně v jeho téměř pětatřiceti letech vytáhl moravský klub bojující o holé bytí v nejvyšší domácí soutěži.
Skandování slávistických fanoušků Dostálka potěšilo
A s ním vyrukoval proti červenobílým, v jejichž dresu zažil nejhezčí momenty v kariéře. Hrál evropské poháry, zkusil si i reprezentační vystoupení. A svému bývalému klubu mohl pořádně zatopit. Šanci mu však zblokovala obrana.
Na druhé straně se zranil při jednom z obranných zákroků. Poblíž kotle slávistických fandů. „Ríša Dostálek,“ znělo takřka oslavně v tu chvíli z hrdel domácích fandů.
„To jsem si opravdu vychutnal, bylo to příjemné,“ přiznal Dostálek. Gestem hned na hřišti dal najevo poděkování příznivcům domácích. Alespoň jeden pozitivní moment si odvážel z prohrané bitvy, která dál tiskne Moravany takřka beznadějně ke dnu. „Potřebujeme už vyhrát, snad doma s Teplicemi,“ přál si Dostálek.
„Ještě to není ztracené. Proč bychom se nemohli zachránit,“ nekapituloval přes ztrátu na chvostu tabulky ani útočník Libor Žůrek. Dostal se do šancí, jak je jeho zvykem po bleskových průnicích. „Nadějné pozice tam byly, ale co je to platné, když uděláme hrubku a Slavia ji potrestá. Ale hrálo se nám proti ní líp než proti jiným mančaftům, které jen brání, byl to docela pěkný zápas,“ mínil Žůrek a s nadějí vzhlížel k další bitvě na domácí půdě. „Nevydařil se nám začátek sezóny, ale naděje ještě asi žije. Musíme ale začít vyhrávat,“ dodal Žůrek.
