Článek
Až za dveře vaší šatny bylo slyšet, jak hrozíte sankcemi a pokutami. Po pětigólovém výprasku z nich asi neslevíte...
To si pište že ne. Vždyť v Plzni shodili celou naší dosavadní jarní práci. Byla to ostuda a sabotáž zároveň, což si ode mne také vyslechli.
Sabotáž? Vždyť od první do poslední minuty bylo zřejmé, že váš tým na Plzeň absolutně nemá...
Odehráli jsme utkání, jaké jsem ještě nezažil. V patnácté minutě se nám zranil jeden gólman, po půlhodině druhý, takže jsme zákonitě dostali tři góly ze standardních situací, které pochopitelně hru i výsledek ovlivnily. Tím ale svůj mančaft neomlouvám, protože to, co jsme předvedli, bylo opravdu na ručník.
Ona je na ručník i vaše snaha o ligovou záchranu. Nebo vy snad ještě stále věříte v zázrak?
Naše bodové manko je sice nepříjemné, ale stále ještě nevidím naše záchranářské snažení jako uzavřenou záležitost. Pravdou ale je, že jsem věřil v body, které můžeme v Plzni uhrát. My je nejen neuhráli, ale ve srovnání s předchozími šesti jarními ligovými jedním pohárovým zápasem jsme podali doslova hrůzný výkon. Shodili jsme naprosto všechno, na čem jsme dosud pracovali.
No právě... Nejde přece jen o narůstající bodové manko, ale i výkony, které předvádíte a o chuť zachránit se, jež není na vašich svěřencích zrovna patrná.
To jsou dva pohledy, které si také uvědomuji. Na rozdíl od žižkovského trenéra Zdeňka Ščasného nevidím při pohledu na tabulku naše ligové bytí jako uzavřenou záležitost. Druhou stránkou ovšem je, zda se hráči chtějí o nejvyšší soutěž porvat a mají i patřičnou morálku. Do utkání v Plzni jsem v to věřil.
Teď už nevěříte?
Teď si s nimi chci v první řadě důkladně promluvit. A napařit jim i zmiňované pokuty, aby se po plzeňské ostudě probrali.
