Hlavní obsah

Ščasný musel na tribunu, Švancara dostal červenou mezi náhradníky

Zdeněk PavlisSport.cz

Přísahali oba. Žižkovský Petr Švancara, jemuž sudí Bílek ukázal červenou, i když po vystřídání už seděl čtvrthodiny na lavičce mezi náhradníky, trenér Viktorie Zdeněk Ščasný vykázaný v hektickém závěru nedělního dopoledního záchranářského duelu na tribunu ale zrovna tak. „Mohl vyhodit z lavičky pět dalších hráčů, ale vybral si mě. Cíleně,“ rozpálil se Švancara.

Foto: Jan Tauber

Rozčílený žižkovský trenér Ščasný (v čepičce) během utkání s Kladnem.

Článek
Fotogalerie

Pod žižkovskou televizním věží plály v neděli v poledne emoce, které zejména v závěru záchranářského duelu mezi domácí Viktorií a Kladnem gradovaly. Aby ne, když domácí i v deseti dokázali ve ztraceném zápase díky střelecky disponovanému Naumovovi srovnat dvougólové manko, zachránit alespoň bod a tudíž i slabě plápolající naději na záchranu. Během šestiminutového nastavení dokonce po výhře sahali, což vášně ještě vystupňovalo.

Řval jsem na své hráče, přísahal Ščasný

I proto dostal Švancara červenou, byť už seděl dobrou čtvrthodinu na lavičce mezi náhradníky, i proto vykázal sudí domácího kouče Zdeňka Ščasného na tribunu.

„Nechápu proč... Když jsem ještě jako trenér Mladé Boleslavi putoval po zápase se Spartou naposledy před disciplinární komisi, vinu jsem uznal, ale tentokrát jsem sudímu opravdu nic neřekl,“ přísahal žižkovský kouč.

„Po situaci, kdy se celá naše lavička dožadovala penalty za evidentní ruku, si rozhodčí nejprve počkal na Švancaru a pak se vrátil pro mě. A já přitom jen řval na své svěřence, aby hráli a nevšímali si polehávajících kladenských fotbalistů,“ bránil se Zdeněk Ščasný, že by se snad  třeba jen jedním slovem sudího dotkl.

A my zase na Kladeňáky, dodával Švancara

„Emoce plály, ale řvali jsme na Kladeňáky, kteří neustále polehávali a v jednom kuse se nechávali ošetřovat. Snad devatenáctkrát za zápas si přivolali nosítka, aby vzápětí hráli dál.  Čtvrtý sudí se ovšem zaměřil na mě, že prý jsem hrubě urazil rozhodčího a mám dostat červenou,“ popisoval Petr Švancara situaci, která pamětníkům připomněla zápas české reprezentace s Nizozemskem na evropském šampionátu 2000, kdy italský sudí Collina vypakoval z lavičky náhradníka Látala.

„Jenže čtvrtý sudí se cíleně zaměřil na mě, i když nevím, co jsem mu udělal. A co budu dělat dál, to také nevím, protože já ještě v životě vyloučený nebyl. Možná dostanu dva tři zápasy, třeba postačí, když se omluvím. Ale to bych musel vůbec  vědět, kam se na disciplinárku chodí,“ přemýšlel Švancara.

Bod je málo, ale i tak Žižkov ještě žije

Trenér Zdeněk Ščasný po remíze s Kladnem samozřejmě přemýšlel nad příštími dny také. „Podle vývoje zápasu musím být s bodem spokojený, i když pro nás pochopitelně představuje ztrátu.  Po změně stran jsme hráli s ohromným nasazením na samé hranici rizika a nebyli jsme daleko, abychom výsledek otočili.

To pro nás může být povzbuzením do dalších zápasů, v nichž budeme o záchranu bojovat, dokud bude šance žít,“ glosoval momentální postavení svého týmu Ščasný.

Zachráněni nejsme, tvrdil po remíze Hřídel

Jeho kolega na kladenské lavičce Martin Hřídel byl samozřejmě spokojenější. „Před zápasem, bych bral bod všemi deseti, vzhledem k průběhu utkání a velmi dobrému výkonu v první půli jsem ale logicky zklamaný. Naši dobře fungující obranu ovšem rozhodilo zranění Procházky, kterého bolely achillovky, a odstoupení Drska, jenž měl velké žaludeční problémy,“ vysvětloval, proč jeho tým po přestávce úplně odešel a nakonec byl rád alespoň za bod.

„Kdybychom na Žižkově vyhráli, byli bychom k záchraně hodně blízko. Takhle musíme bojovat dál,“ odmítal Hřídel názor, že i remíza jeho týmu k ligovému přežití stačí.

Reklama

Související témata: