Článek
Na začátku jara vás nikdo neznal. V šesti utkáních jste vstřelil pět gólů a všechny zajímáte. Je taková bilance překvapivá i pro vás?
Samozřejmě, že je. Vždyť kdyby se týmu dařilo, třeba bych vůbec nedostal šanci hrát. Týmu se ale nedařilo a došlo na změny. Dostal jsem šanci a využívám ji. Jsem tomu rád, je to krásné a doufám, že mi to vydrží. Určitě pro to udělám všechno.
Na Bazalech jste si dělal s obranou Baníku místy co chtěl. Bylo to tak snadné?
Nebylo. Bylo to těžké utkání, které jsme potřebovali vyhrát, aby dále žila šance dostat se do evropského poháru. Vítězství je velice důležité a doufám, že cíle dosáhneme. Nejlepší by bylo skončit druzí.
Před Spartou?
Ano, pořád máme šanci ji přeskočit.
Šance jste proměňoval jako rutinér, že by vám svědčil terén po velkém lijáku?
Před prvním gólem jsem se podíval, kde stojí brankář a obstřelil ho. Při druhém jsem k němu běžel středem a věděl, že ho lobnu. Je dobře, že se mi to povedlo. Jsem lehký, rychlostní typ, terén byl jako stvořený pro mne.
Několikrát jste byl blízko vstřelení třetí branky. Kdy nejblíže?
Asi když jsem obhodil stopera a vystřelil levačkou. Brankář však střelu vyškrábl. Pak jsem ze strany trefil tyčku. Bylo to z hodně ostrého úhlu a tedy těžké.
Když Sylvestre střílel do prázdné branky Baníku, trefil vás. To jste nechtěl, aby dal gól někdo jiný než vy?
To ne. Přimotal jsem se do toho. Čekal jsem, že mi nahraje jako na první gól, on ale střílel, já se otočil a balón mě trefil do nohy.
Kdo je vaším největším fanouškem? Která dívka?
Je jím děda. Dělá mi kroniku z novinových výstřižků, byl i na zápase v Ostravě a já mu za to všechno děkuji.
