Článek
V jakém rozpoložení se na konci ligy nacházejí fotbalisté Slavie?
V dobrém, i když nás teď čerstvě dost mrzí vyřazení v domácím poháru. Do konce ligy zbývají tři kola, máme náskok osmi bodů. Ale dokud není nic definitivní, nemá smysl se bavit o tom, co bude. Potřebujeme zvládnout pondělní zápas na Žižkově.
Udělat poslední krok bývá nejtěžší. Cítíte to tak?
Určitě. Když si vezmeme celé jaro, výkony a hlavně výsledky nebyly optimální. Ale to je pryč. Poslední krok udělat musíme.
Dokážete si představit, že by Slavia luxusní náskok ještě dokázala prohospodařit?
Vůbec ne a ani si to představovat nechci.
Hraje v závěru soutěže velkou roli i psychika?
Nejen v závěrečných kolech. Fotbal je hlavně o hlavě. Když nejsou výsledky, tlak se stupňuje.
Když máte před soupeři takový náskok, asi to nejde úplně hodit za hlavu…
Nejde. Člověk na to myslí celé jaro. Vstupovali jsme do něj s náskokem šesti bodů, najednou z nich bylo dvanáct, pak přišel útlum. Ale pořád je to tak, že jediným cílem všech ve Slavii je mistrovský titul. V hlavě to šrotuje a člověk se z toho dokáže otřepat jen na hřišti.
Je těžké nepodlehnout sebeuspokojení?
U nás k němu nedošlo. Byli jsme poučeni z loňského jara. Věděli jsme, co všechno se může stát. Ale bohužel jsme ztráceli i teď. Těch důvodů bylo víc: nevyrovnané výkony i řada zranění. Když se to poskládá dohromady, body nepřicházely tak lehce jako na podzim.
V průběhu jara se nikdo nedokáže vyvarovat klopýtnutí. Čím si to vysvětlujete?
Liga je vyrovnaná. Týmy ze spodku tabulky vycítí šanci a pak porazí Zlín Spartu nebo Kladno nás. Každý si během sezóny projde určitou krizí. A nestává se to jen u nás. Vždyť třeba Barcelona vedla španělskou ligu o dvanáct bodů, najednou z toho byly čtyři. Samozřejmě nechci srovnávat Barcelonu se Slavií, ale paralely tam jsou. Nikdo nedokáže válcovat soupeře 35 zápasů v řadě.
Jste poměrně velký fotbalový světoběžník. Na kterou ze zahraničních štaci nejraději vzpomínáte?
Asi na první rok v Dynamu Moskva. Bylo to moje premiérové zahraniční angažmá, navíc v nádherném městě. Tam se mi to moc líbilo.
A další kluby, kterými jste prošel?
Pak přišel Vladikavkaz. Lidi jsou tam úplně jiní než v Moskvě, byla to zase další zkušenost. Odtud jsem odcházel do tureckého Kayserisporu. Měl jsem dlouhodobou smlouvu, ale když jsme tým v lize zachránili, přišla do klubu spousta nových lidí a já prakticky nedostal další šanci tam působit.
Pak jste se znovu stěhoval, následovala angažmá v rakouském Paschingu a švýcarském Aarau.
Pasching byl nejhorší ze všech. Ale potkal jsem tam kamaráda Petra Voříška, což mě obrovsky obohatilo. Jinak to za nic nestálo. Klub vedli divní lidé a nakonec prakticky zanikl. A já si tam navíc zranil koleno. No a Švýcarsko, to bylo zase takové pohodové angažmá.
Táhne vás to ještě ven? Ve Slavii jste prodloužil smlouvu o další tři roky.
Je mi dvaatřicet a musím brát ohled i na manželku, která má v Praze práci. Ale oba dobře víme, že při lukrativní nabídce ze zahraničí a dohodě klubů bych se tomu asi nebránil. Teď je pro mě však na prvním místě Slavia. Zažil jsem tady dva nádherné roky. Doufám, že i ten druhý okořeníme titulem a porveme se o šanci dostat se do Ligy mistrů.
Nový trenér české reprezentace František Straka řekl, že by se vás jako zkušeného borce nebál oslovit. Poslouchá se vám to hezky?
Příjemné to je. Teď se soustředím na Slavii, a pokud jednou ta pozvánka přijde, budu rád.
Jeden start už máte…
Byl jsem v roce 2000 s ligovým výběrem na turnaji v Hongkongu, zahrál si proti Mexiku a mám tam jednu bezvýznamnou čárku… Daleko víc si ale vážím úspěchů s jednadvacítkou pod panem Brücknerem.
Můžete prozradit, co rád děláte, když nemusíte řešit fotbal a potřebujete vypnout?
S manželkou jsme si oblíbili japonskou kuchyni, hlavně suši. Začali jsme s tím už při přestupu do Moskvy, od té doby jsme si japonské restaurace zamilovali. V každém městě, kde jsem hrál, jsme je hned hledali... Poslední dobou taky víc čtu, rádi zajdeme do divadla. Třeba na Ivana Trojana do Dejvického divadla.
Pro jaký klub kromě Slavie bije vaše srdce?
Už dlouho je to FC Barcelona. Ještě z dob, kdy tam hrál Ronald Koeman. Když jsem začínal s fotbalem, byl to můj vzor.
Koho považujete za nejlepší střední obránce současnosti?
Ferdinand s Vidičem, kterého jsem zažil ještě v ruské lize, vytvořili v Manchesteru United úžasnou stoperskou dvojici. Přes ně přejde málokdo.
