Slavia může slavit mistrovskou obhajobu, aniž by kopla do balónu

Dlouhých šestašedesát let fotbalová Slavia na tento okamžik čekala. Loni sice mistrovský titul pod Jarolímovou taktovkou získala, v šestadevadesátém ho za vlády Františka Cipra rovněž vybojovala, ale na obhajobu ligového primátu si musela počkat opravdu dlouhých 66 let.

Posledním koučem, pod nímž sešívaní sbírali mistrovské tituly jako na běžícím pásu, byl někdejší slávistický player Emil Seifert. A nespokojil se jen se dvěma primáty po sobě, neboť za jeho trenérské éry, která se datovala od ledna 1939 do června roku 1946, získala Slavia hned čtyři mistrovské tituly v řadě. Ve válečných letech byla totiž mistrem od sezóny 1939/40 až po mistrovský ročník 1942/43.

Karel Jarolím se může svému slavnému trenérskému předchůdci přiblížit. A dokonce už v neděli v noci, protože pokud Liberec nevyhraje v odpoledním duelu v Kladně a Sparta neporazí ve večerním televizním střetnutí Bohemians, může Slavia slavit obhajobu titulu, aniž by kopla do balónu.

A když jí to nevyjde v neděli, bude záležet jen a jen na ní v pondělním derby na Žižkově. Pokud by totiž Viktorku porazila, nedělní výsledky Sparty a Liberce by jí mohly být lhostejné, neboť o ligový primát by jí už nikdo nemohl připravit.  Nerozhodný výsledek v malém pražském derby by mohl být pro Jarolímovy svěřence důvodem k oslavám jen v případě, že Liberec v Kladně rovněž nevyhraje. Sparta by v tom případě sice ze hry vypadla, ale Severočeši by teoreticky mohli ještě pořád na prvenství pomýšlet, neboť v případě bodové rovnosti po třicátém kole by o jejich korunovaci rozhodla lepší bilance vzájemných zápasů. V posledním kole končí Liberec právě na Slavii, kterou na podzim doma porazil.