Článek
Po operaci kolena jste mohl titul slavit tentokrát jen jako divák s berlemi. Jaký to je pocit?
Je to úplně jiné, než když jsem byl loni nebo v roce 1996 přímo na hřišti. Tam bych si to určitě užil víc. Ale radost mám velkou.
Při oslavách v Edenu jste řekl, že chcete pokračovat. Bylo to víc zbožné přání nebo chlapské rozhodnutí?
Od obojího něco. Takhle jsem domluven s vedením Slavie i s trenérem Jarolímem. Jak se ale říká, nemám to plně ve svých rukou. Za čtrnáct dní odložím berle a začnu rehabilitovat a posilovat. Uvidím, jak se bude koleno chovat. Profesor Martens mi po operaci řekl, že po tomhle zranění hráči běžně pokračují. Když nebudou problémy, chci se zapojit do přípravy a chystat se na novou sezónu. Rád bych si ještě zahrál.
Za Slavii jste na podzim nastoupil v osmi zápasech a dal tři góly. Na titulu máte podíl. Které utkání byste ze svého pohledu vybral jako nejdůležitější nebo nejvydařenější?
Určitě podzimní derby se Spartou na Letné. Vyhráli jsme 4:1, dal jsem dva góly. To má velkou váhu. Byl to nejen z mé, ale myslím i ze strany Slavie jeden z nejvydařenějších zápasů v končícím ligovém ročníku. Navíc nás psychicky správně nakopl.
Kdy vám bylo v ročníku nejhůř?
Když jsme prohráli v Brně a nevyšly nám pohárové zápasy se Slováckem. Sparta se dotáhla na pět bodů. Nejenže jsme ztráceli výsledkově, ale naše hra neměla ani šmrnc. Sedli jsme si jako mužstvo a řekli si, že pořád před sebou máme dost zápasů, abychom se zvedli a zvládli to. Tlak byl velký, nemohli jsme si dovolit ligu ztratit. Řekli jsme si, že když to nejde fotbalově, přidáme na důrazu, nasazení a na týmové práci. A vyšlo to.
