Rubriky:

1. liga

Šmicer: Nechci se loučit operací, skončím na hřišti

10. června 2009 08:25

Tři týdny už Vladimír Šmicer v posilovně rozhýbává a zpevňuje v dubnu operované koleno, dalších šest týdnů ale ještě potrvá, než bude schopen začít s tréninkem na trávníku. "Šest týdnů budu jen dřít a do balónu si nekopnu, to je hrozná představa. Půjdu do posilovny, budu si přidávat zátěž, ale na hřiště se nedostanu," přibližuje záložník mistrovské Slavie peripetie svého dalšího návratu.

 

Lukáš Táborský, Právo

Jaký je váš aktuální stav po dubnové operaci poškozené chrupavky v pravém koleni?

Začínám chodit bez berlí a začínám posilovat. Teď nastává to nejtěžší období, budu nohu zkoumat. Tři týdny už posiluji, musím nohu rozchodit. Měsíc a půl budu jen posilovat, pak teprve začnu běhat. Ale mám radost, že budu s týmem.

Těšíte se na dny, kdy po většinu času půjde jen o dřinu v posilovně?

Určitě s kluky pojedu na soustředění do Špindlerova Mlýna. Ale na ten samotný trénink se moc netěším. Bude strašná dřina dát nohu do pořádku. Nemám tuhle fázi rád. Šest týdnů budu jen dřít a do balónu si nekopnu, to je hrozná představa. Půjdu do posilovny, budu si přidávat zátěž, ale na hřiště se nedostanu.

Neříkáte si, jestli máte takový dril ještě zapotřebí?

Někdy se mi samozřejmě nechce, ale tak to má každý člověk. Jindy se probudím a jsem v pohodě. Těším se, že ještě budu hrát, to je moje motivace. Chci se rozloučit na hřišti. Nechtěl jsem končit operací. To by byl smutný konec.

VLADIMÍR ŠMICER
Narozen: 24. 5. 1973 v Děčíně, klub: Slavia Praha Předchozí působiště: Verneřice (1979–85), Kovostroj Děčín (85– 87), Slavia Praha (87–96), Racing Lens (96–99), FC Liverpool (99– 2005), Girondins Bordeaux (05–07), Slavia Praha (od léta 07).
Úspěchy: stříbro z ME 1996, bronz z ME 2004, s Liverpoolem vyhrál Ligu mistrů, Pohár UEFA, evropský Superpohár, FA Cup, anglický Ligový pohár a Charity Shield, je jediným českým gólovým střelcem finále LM, s Lens vyhrál francouzskou ligu i Ligový pohár, s Bordeaux Ligový pohár, se Slavií třikrát ligu.
Zajímavosti: Je ženatý s dcerou internacionála Ladislava Vízka Pavlínou. Mají Natálku a Jiřího. Na MS 2006 nejel kvůli zranění. Kouč Brückner ho do týmu zařadil, ale on se nominace zřekl.

Takže nadcházející sezóna bude vaší poslední v profesionálním fotbale?

Nechávám to otevřené. Bavil jsem se v tom duchu i s trenérem a vedením. Když budu zdravý, tak se budu snažit klukům pomoct.

Před rokem jste titul slavil na hřišti, letos jste byl po zranění v roli diváka. Jak rozdílné byly vaše pocity?

Trošku jsem klukům záviděl. Je něco jiného, když člověk ten poslední zápas hraje. Pro medaile si jdete zpocený, pohár zvedáte s jiným pocitem. Ale jsem rád, že jsem alespoň loni dokázal závěr ligy po předchozím zranění stihnout a byl na hřišti.

Není i tohle důvod, proč jste ochotný podstoupit znovu tvrdý tréninkový dril?

Chtěl bych za rok poslední zápas hrát v Edenu a zvednout nad hlavu pohár pro českého mistra. Zlatý hattrick, to je ideální závěr. Naprosto vysněný konec.

Když jste se před dvěma lety do Slavie vrátil z Francie, věřil jste v tak úspěšné období?

Nečekal jsem to. Tenkrát jsme mužstvo skládali z trosek. Přišlo, myslím, jedenáct nových hráčů. Tým byl úplně nový a vlastně za pár peněz. Všichni se nám smáli, všude se řešily dluhy Slavie. A my jsme získali dvakrát titul. Z toho mám vážně dobrý pocit.

Co bylo pro takový obrat klíčové?

Určitě premiérový postup Slavie do Ligy mistrů. Hráčům to dalo sebevědomí. Hráli jsme s Arsenalem, se Sevillou. Tam jsme se učili. A pak jsme věděli, že nikdo nemá v lize lepší hráče. Byli jsme přesvědčeni o vlastním umění, o schopnostech. A pro Slavii to znamenalo uklidnění finanční situace.

Nedávno jste byl v obležení jako patron žákovského turnaje Danone Pohár národů, i po každém zápase jdou vaše podpisové karty na dračku a ruka vás musí z podepisování bolet. Neobtěžuje vás to?

Občas se to zvrtne, ale není to tak hrozné. Někdy mě fanoušek zastaví, že chce udělat fotku, požádá o kartičku, případně o podpis. V Čechách je to dobré, třeba ve srovnání s Anglií. Já se navíc dobře maskuji. Když někam vyrazím třeba se synem, tak si vrazím kšiltovku hluboko do čela a je po starostech.

Naváže syn na vaši kariéru?

Bude mu šest, takže s fotbalem spíše začíná. Na hřišti je pořád. I manželka Pavlína s ním hraje. Zatím nastupuje za Chabry, hraje vpředu a dává góly. Je jasné, že v něm vidím sebe. Jezdím s ním na zápasy, ale držím se stranou. Trošku se o něj bojím, protože on do všeho vletí jak utržený. Ale děti v jeho věku mají tu výhodu, že jsou gumové.

Může jednou dosáhnout stejných úspěchů jako vy?

Možná je nadějí pro Slavii a možná pro Chabry. Pohybově je nadaný, má velmi dobrý nákop, ale je mu teprve šest. Budu rád, když ho bude fotbal bavit. Chci, aby neseděl jen doma u počítače. Budu ho podporovat, ať si vybere tenis nebo hokej. Jen balet by dělat nemusel...

Vnímá syn, že jeho táta vyhrál na klubové úrovni prakticky všechny velké trofeje?

Zatím to moc nevnímá. Občas si pouštíme moje góly. Máme pár vybraných. Třeba ten z finále Ligy mistrů. To ho baví. A imituje moje gesta na oslavu gólu. Jednou jsem dal v Liverpoolu branku hlavou. Snad poprvé během tamního působení. Tak jsem přiběhl před fanoušky a ukazoval jsem oběma rukama na svoje jméno na dresu. Když teď vstřelí Jirka gól, tak to napodobuje.

Všichni ho určitě budou srovnávat s vámi. Jak moc pro něj bude obtížné uspět?

Jednou se stalo, že před zápasem z ničeho nic přišel za rozhodčím a říká mu: Já jsem Jirka Šmicer, syn Ládi, co vyhrál Ligu mistrů. Tak to jsme se smáli všichni. Ale myslím, že to ještě nijak nevnímá. Rozhodně to nebude mít díky mému jménu snadné. Ale pokud se s tím vypořádá, o to silnější osobností bude.

Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..