Rubriky:

1. liga

Šmicer: Končím bez potlesku a fanfár, nemohl jsem však mít lepší kariéru

10. listopadu 2009 09:05

Poslední sezóny už víc marodil, než hrál, přesto všechny šokoval. Šestatřicetiletý slávista Vladimír Šmicer bezprostředně po remíze 0:0 s Plzní v pondělí večer oznámil, že po sedmnácti letech ukončil profesionální fotbalovou kariéru. Bez práce ovšem nezůstane ani den. Hned v úterý se sejde s Ivanem Haškem a šéf svazu by měl internacionála uvést do funkce manažera reprezentace.

 

Lukáš Táborský, Právo

Poprvé v sezóně jste nastoupil v základní sestavě. Moc štěstí jste ovšem Slavii nepřinesl.

Poprvé a naposledy. Rozhodl jsem se totiž ukončit fotbalovou kariéru. Hlava a srdce by chtěly, ale tělo je proti. Koleno pořád cítím, nemůžu hrát na sto procent, takže nemá cenu, abych dál trápil sebe i spoluhráče. V úterý vracím na Slavii věci.

Kdo se vaše rozhodnutí dozvěděl první?

Spoluhráči, trenéři a vedení. Věděli, že můj stav není dobrý, ale nechali to na mně. Musím Slavii poděkovat, že mi dala šanci, abych se po zranění vrátil. Dál to ovšem nemá cenu.

Opravdu končíte okamžitě již před závěrečnými zápasy podzimu?

Jen bych protahoval něco, co by stejně muselo přijít. Je lepší skončit hned. Trápím se, není to ono. Kdybych hrál dál, koleno bych ničil a mohl bych na to v budoucnu doplatit.

Jste tedy volný pro reprezentaci.

Nabídka Ivana Haška na manažera nároďáku pořád platí, takže mu hned zavolám.

Stihnete v pátek odletět na turnaj do Spojených arabských emirátů?

Rád bych to stihl, abych byl od začátku u toho, když se tvoří nový tým.

Měl jste před zápasem s Plzní tušení, že hrajete naposledy?

Už jsem to chtěl ukončit dřív, po prohraném derby se Spartou, ale řekl jsem si, že se kousnu. Ale nedávno operované koleno pořád cítím, nemůžu se pořádně připravovat, v tréninku mám úlevy. Brzy mi bude sedmatřicet a do zimní přípravy už bych nešel...

Diváci vám ani na rozloučenou nezatleskali, protože nic netušili...

Já ještě končit nechtěl. Věřil jsem, že dotáhnu aspoň podzim, pořád jsem to oddaloval. Nikdo nic nevěděl, rozhodl jsem se až o přestávce. Proto tu z rodiny byli jen manželka se synem a ani oni nic netušili. Vemte si ale, co jsem za poslední rok odehrál. Nestojím o to, abych někde zůstával jen jako Štístko. Konec bylo jediné možné řešení.

Jak reagoval trenér Jarolím?

Překvapený asi byl, ale všichni v kabině věděli, jak na tom jsem. V létě už jsem ani nechtěl smlouvu. Věděl jsem, že můžu skončit ze dne na den. Od července jsem to měl jako hobby a zadarmo. Bylo to férové, protože Slavia mě zase platila v době, když jsem byl zraněný.

Musí to pro vás být hořký konec. Po operaci jste dřel, abyste si ještě zahrál Ligu mistrů, užil si budování silného mužstva a dalšího titulu. Nic z toho ale neplatí...

Konec jsem si samozřejmě představoval jinak. Kdybych toho nechal v létě po druhém titulu, mohlo být všechno v pohodě. Ale já se chtěl rozloučit na hřišti.

Bylo by těžší oznámit konec, kdyby se Slavii i vám dařilo?

Určitě by to bylo těžší. Kdybych třeba dal Plzni dva góly, tak bych neskončil. Ale pohádku jsem neprožil. Nejhorší pro mě je, že jdu úplně pryč ze Slavie.

Od ní také máte nabídku do managementu klubu?

Mám. Jenže to nejde. Kdybych se přestěhoval o patro výš, pořád by mě to táhlo na hřiště. Proto jsem si vybral Ivanovu nabídku. Že jdu mimo klub, to je teď pro mě jednodušší.

Jak moc vás mrzí, že je to odchod bez fanfár?

Třeba bych si potlesk ani nezasloužil. Jít na hřiště jako ozdoba, to není můj styl. Já si potlesku užil dost, vyhrál hodně pohárů, i když je pravda, že z Liverpoolu i z Bordeaux jsem také odcházel potichu.

Teď už můžete opravdu bilancovat. Nejhezčí moment kariéry?

Určitě vítězství v Lize mistrů s Liverpoolem. Ale třeba i samotný přestup do Liverpoolu nebo první podpis smlouvy se Slavií. Tím se mi splnil dětský sen.

A nejoblíbenější spoluhráč?

Samozřejmě Patrik Berger. Jediný fotbalista, s nímž jsem mohl hrát poslepu. Mrzí mě, že jsme toho spolu neodehráli víc. Na začátku ve Slavii, to byla nádhera. Pak v národním mužstvu, v Liverpoolu. Z těch dalších musím jmenovat ještě Steve Gerrarda. To je výjimečný lídr a vůdce. Když jsem ho měl v Liverpoolu vedle sebe, tak jsem si věřil o padesát procent víc.

Neskončí i Berger, který je také po operaci dlouhodobě mimo?

Dost jsem se těšil na derby, ale Patrik ho nehrál a já jen chvíli. Přeji mu to nejlepší, ale nebude to mít jednoduché. Snad se rozloučí lépe než já.

S kariérou jste celkově spokojený?

Snil jsem, že se stanu fotbalistou. To se mi splnilo. A že k tomu přišly poháry, velká vítězství, spousta krásných zápasů, zážitků, to jsem měl i štěstí. Hrál jsem s nejlepšími fotbalisty na světě a dosáhl jsem víc, než na co jsem měl. Nevím, čeho bych mohl dosáhnout víc, i když jsem přišel o mistrovství světa. Po třicítce už mě vůbec hodně brzdila zranění. Ale měl jsem nádhernou kariéru, jsem šťastný. I proto mě takový konec nemrzí.

Teď tedy půjdete konec kariéry zapít?

Ne, nic jsem neplánoval. Klukům jsem řekl, že u piva posedíme po sezóně. Je to všechno čerstvé, opravdu jsem netušil, že skončím s Plzní. Ale v poločase jsem si uvědomil, že není cesta zpátky.

Kdo má z vašeho rozhodnutí největší radost?

Asi Ivan Hašek, hodně mě přemlouval. Ale rodina bude smutná. Syn Jirka byl strašně rád, když mě mohl vidět na hřišti. Tak teď mě bude vídat kousek od domu v Chabrech. Jsou na padáka, tak jim na jaře trochu pomůžu. Tím pádem si zase zahraji s tchánem Láďou Vízkem, teď jsme spolu kopali jen za Kozlovnu.

Pavel Dosadil, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..