Článek
Po šesti letech se jako protřelý legionář vracíte na místo činu. Nemáte trochu obavy, jak návrat do „sparťanské řeky“ dopadne? Neobáváte se velkého očekávání do vás vkládaného?
Samozřejmě že nic zadarmo nedostanu, pochopitelně že s tlakem počítám a proto se budu snažit odevzdat ve Spartě maximum. Fotbalistovi se nemusí pokaždé dařit, ale divák musí vidět, že dal do zápasu všechno, což je mé krédo.
Snažit se může, ale když na předchozí „štaci“ dlouhé měsíce nekopal a pouze vysedával na lavičce náhradníků, jen snaha stačit nemusí...
Po celou tu dobu jsem se ale připravoval velice dobře a poctivě, i když odkopané zápasy samozřejmě schází. Při trénincích, stejně jako v přípravných utkáních, jsem si ale dokazoval, že to se mnou není zase tak špatné, že kondici i fotbalové kvality v sobě pořád mám. Jen v očích trenéra jsem nebyl ten, kdo by měl za Kodaň hrát.
Proto asi nebylo zase až tak moc složité angažmá v Kodani ukončit o půldruhého roku dřív, než zněla smlouva...
To byla hlavně záležitost manažera, ale netajím, že jsem byl rád, když mě ze smlouvy datované až do roku 2011 vyvázal. Pravdou ale je, že ve finále jsem měl trochu smíšené pocity - těšil jsem se domů, ale přitom jsem si vnitřně přiznával, že mně i celé rodině bylo v Kodani dobře.
Nehrálo svou roli v oněch smíšených pocitech i vědomí, že budete muset slevit z finančních nároků, neboť tak lukrativní smlouvu, jako jste měl v Kodani, vám Sparta či jiný z potencionálních zájemců těžko nabídne?
Na české poměry jsem měl v Kodani skutečně hodně nadstandardní smlouvu, takže něco jsem v novém angažmá oželet musel. Víc bych to ale komentovat nechtěl.
Mohl jste ale přece ještě v cizině zůstat a jít za lepším. Zájem i z jiných evropských klubů o vaše služby přece byl...
Nemá smysl se k tomu vracet, protože teď jsem ve Spartě. Prožil jsem v ní krásná fotbalová léta, získal s ní tituly, hrál evropské poháry. Proto pro mě byla při úvahách o návratu číslem jedna.
Jenže Sparta se během šesti let, jež uplynuly od vašeho odchodu, zásadně změnila, v jejím kádru vlastně zůstal pouze brankář Blažek. Přicházíte tudíž do úplně cizího prostředí.
Ale přicházím do Sparty, na níž mám ty nejhezčí vzpomínky. Pravdou je, že má momentálně velice mladý kádr, takže je zákonité, že se potýká s herními a výkonnostními výkyvy. Od třiadvacetiletých kluků těžko očekávat, že budou hrát stabilně na stejné úrovni, k tomu bychom jim měli pomoci my starší a zkušenější.
To všechno jste věděl už v prosinci, když jste s Kodaní přijel na Letnou Spartu porazit a vyřadit ze základní skupiny Evropské ligy?
Ne, tehdy jsem na to nemyslel, protože podobné úvahy by nebyly před zápasem férové. Dodatečně samozřejmě mrzí, jak zápas dopadl, ale s tím nic nenadělám. Až den po zmiňovaném střetnutí jsem se sešel s trenérem Martinem Haškem, bavili jsme se o fotbale, o zájmu Sparty a mém... Teprve pak se všechna jednání rozjela.
A co s letenským generálním sportovním manažerem Chovancem? S tím už jste také svou letenskou budoucnost probíral?
S tím jsem ještě nemluvil, po vzpomínám duelu mezi Spartou a Kodaní zůstalo jen u společenské konverzace.
Vy ale určitě nějakou představu máte...
Nejvíc mi sedí hra v záloze, i když ani role podhrotového útočníka mně není nepříjemná.
Ptal se vás Chovanec alespoň na to, s jakou motivací se po šesti letech v cizině do českého fotbalu vracíte a co chcete ještě dokázat?
Nemusel, protože jsem přišel, abych pomohl Spartě získat titul a zahrál si s ní evropské poháry. Na Letné měli a mají podobné mety vytyčené pořád a proto jsem na správné adrese. Lepší než někde v průměrném klubu v cizině.
A co třeba návrat do reprezentace? Ten už vás neláká?
Teď je zbytečné na téma reprezentace mluvit, protože rozhodující bude, jak mi to půjde na hřišti. Národního týmu jsem si ale vždy vážil a nikdy bych neřekl, že reprezentovat nechci.
