Hlavní obsah

To je Řepa, smál se Berger slovům spoluhráče, že fotbalový konec se rovná smrti

Zdeněk PavlisSport.cz

Začátkem roku ohlásil konec fotbalové kariéry a odchod z ligové scény a od té chvíle jako by se pod Patrikem Bergrem zem slehla. Žádné proslovy na rozloučenou, žádná vyjádření pro fanoušky, natož pak fanfáry, stisky rukou, slova díků. Až tento týden vystoupil z anonymity, do níž se ukryl a kterou chránil sebe i své soukromí.

Foto: Milan Malíček, Právo

Patrik Berger

Článek

Už po vás také sáhla smrt?

Smrt?! Tomu nerozumím...

Váš ještě nedávný sparťanský spoluhráč Tomáš Řepka přece při pohledu na prázdné místo, které po vás v letenské kabině zůstalo, mluvil o smrti, která na něho sáhne v momentě, kdy bude muset s fotbalem také skončit...

To je Řepa! Jednou prostě konec musel přijít, protože zdraví člověk neporučí. Kdybych byl po operaci kolene stoprocentně v pořádku, asi bych ještě jednu zimní přípravu překousl a na jaře ve Spartě pokračoval, jenže zdraví mám jen jedno a jinou možnost jsem neměl.

Takže operace se nepovedla?

Od doktora jsem slyšel, že dopadla dobře, ale že stoprocentní záruku mně dát nemůže. Pro běžný život je operované koleno v pořádku, vrcholový fotbal však už dál hrát nemohu. Kolem vánočních svátků jsem se o tom přesvědčil, takže jsem si najednou musel říci – končím s tím, co jsem dělal celý život a co mě tolik bavilo.

Ale na Letné jste přece měl smlouvu a mohl jste se o ještě o jeden návrat na ligovou scénu pokusit...

Nemělo smyslu, abych se dál trápil, abych jednou hrál a pak zase dlouhou dobu nekopal. To rozhodnutí už jsem prostě udělat musel.

Neurychlil ho konec fotbalové kariéry vašeho věrného parťáka Vladimíra Šmicra, jenž ohlásil odchod ze scény loni v listopadu?

Nevidím důvod, proč by se měly hledat souvislosti mezi mým rozhodnutím a Šmicrovým koncem. Je to můj život, moje kariéra, moje koleno...

Přece jen jste si ale mohl počkat a odejít ze scény s fanfárami a za aplausu ochozů...

Jaké fanfáry? Ukončil jsem kariéru, ale život jde dál. A já mám teď před sebou druhou půlku života. Mohu dělat konečně všechno, na co jsem nesměl ani pomyslet, když jsem ještě hrával.

Takže lenošíte, pomáháte manželce, užíváte si života...

V kuchyni se spíše motám, občas něco zamíchám a ochutnám, takže už jsem dostal od manželky vynadáno. Ale také jako každý chlap luxuji a žehlím...

Vaše rozesmátá tvář při zmínce o práci v domácnosti mluví za všechno...

Věnuji se hodně rodině a dětem, na něž jsem neměl dřív tolik času, jezdíme na hory, zkouším to na prkně, což mě chytlo už loni a hodně mě to baví. A už se těším na jaro, kdy se vrhnu na golf a tenis.

A co fotbal? Po tom se vám nestýská?

Zatím mi nechybí. A hlavně - koleno při určitých pohybech pořád ještě cítím, takže nechci nic uspěchat.

Opravdu vám neschází každodenní fotbalový dril? Tréninky, příprava, zápasy? Stereotyp, na který jste byl celý život zvyklý a z něhož jste teď vypadl?

Teď mě ještě unáší euforie, že nic z toho nemusím, takže jediné, co mi chybí, je kabina a srandičky, jež jsme si tam užívali. Až se ale rozběhne liga, až přijdou velké zápasy, nostalgie na mě pochopitelně padne.

Možná v té době budete už zase obklopen fotbalem. Vždyť Sparta se přece nechala slyšet, že by ráda vašich zkušeností a jména využila, třeba přijde s nabídkou váš strahovský kamarád Vladimír Šmicer...

Ten zatím není v takovém postavení, aby mně mohl na svazu nabízet nějakou práci. A ze Sparty zatím také žádná nabídka nepřišla, což je ovšem logické, neboť mužstvo se připravuje na jarní sezónu a na Letné mají tudíž své starosti.

Ale kdyby nabídka přišla, asi byste ji neodmítl...

Jistou vizi o své budoucnosti mám, ale zatím o ni mluvit nechci. Samozřejmě že bych rád u fotbalu zůstal, ale teď plánuji pauzu a oddech. Během roku pak uvidím.

Co třeba trenérská práce? Ta by vás nelákala?

Jedině tak s malými kluky, jako to dělá Vláďa Šmicer u nás v Chabrech.

Mimochodem – nechal jste se prý slyšet, že právě Chabry na jaře posílíte...

Už tam kope Šmicer, Jirka Rosický, lákají Bejbla, takže se asi také přemluvit nechám. Bez fotbalu bych být nemohl.

Asi je zbytečné se ptát, komu budete fandit v jarních dostizích za titulem.

Jasně že Spartě, protože kvalitnější mužstvo v lize není. Zvláště teď, kdy vyztužila defenzívu Brabcem. Pokud nebude dostávat góly, věřím, že titul získá.

Eslávistický kapitán Erich Brabec se ocitl ve stejné situaci, jakou jste zažíval i vy. Také on přišel na Letnou z konkurenčního Edenu. Jak těžké pro něho bude vyrovnat se s tlakem, který na něho bude ve Spartě vyvíjen?

Fanoušky si bude muset získat svými výkony. Když bude hrát dobře, nevidím důvod, proč by ho nevzali.

Šmicer při odchodu ze scény prohlásil, že během kariéry dosáhl víc, než na co měl. Také jste hodnotil a rekapituloval?

Jen to, že všechna ta dřina během kariéry se mně vyplatila. Třeba v reprezentaci, kde pro nás stříbro z mistrovství Evropy v šestadevadesátém představovalo vlastně zlato. Třeba v Liverpoolu, což byla určitě má nejlepší štace, neboť tam jsme během roku vyhráli hned pět trofejí. Anglický pohár, Pohár UEFA, prostě všechno, o čem fotbalista sní. Zůstaly krásné vzpomínky.

Vzpomínky zůstaly i fanouškům. Třeba i těm v Liverpoolu, kteří vás ve své anketě zařadili do nejlepší jedenáctky posledního desetiletí.

Příjemné, že na mě nezapomněli, že si pamatují, co jsem v Liverpoolu odehrál a dokázal. Zahřeje to u srdíčka o to víc, že mužstvem prošla za deset let spousta velkých fotbalových jmen.

Máte vůbec zápas, na který vzpomínáte při ohlédnutí za kariérou nejraději?

Bylo jich víc, ale není mezi nimi žádný, na který bych vzpomínal vyloženě nejraději.

A co třeba spoluhráči? Vybral byste jednoho, s nímž se vás kopalo nejlépe?

Určitě Stevena Gerrarda v Liverpoolu, nejlepšího a fotbalově nejkomplexnějšího hráče na světě.

Existuje vůbec něco, co jste si přál a co vám zůstalo odepřeno?

Toho bylo – titul mistra světa, mistra Evropy, vítězství v Lize mistrů, nejlepší fotbalista světa...

K některým těmto poctám a snům jste ale měl hodně blízko...

K finále Champions league určitě, neboť jsme se s Liverpoolem dostali až do semifinále, kde nás ovšem vyřadil Leverkusen. K titulu mistra Evropy ale vlastně také. Ale nelituji, vyhrál jsem toho dost a teď je příjemné dívat se na fotografie dokazující, co všechno se mně v životě povedlo.

Reklama