Článek
Sanitka přímo na trávníku, zdravotníci nakládající už po půlhodině ostře sledovaného duelu mezi Slavií a Teplicemi bezvládného makedonského legionáře v domácích službách Riste Naumova, zdrcený Martin Klein opodál.
„Bylo to sice ve ,šprajcu´, ale já jsem odehrál nejprve balón a teprve pak Riste narazil do mé holeně. Nešel jsem do souboje zákeřně, nechtěl jsem Naumova zranit,“ popisoval inkriminovanou situaci teplický stoper. Samozřejmě zdrcený, pochopitelně nešťastný. „Už jednou jsem na place něco podobného zažil. To když si Krmaš zlomil obě ruce. Jenže tentokrát jsem se stal sám přímým aktérem,“ soukal ze sebe pětadvacetiletý Klein.
Pochopitelně že ho hrůzostrašné zranění Naumova, kterého sanitka odvezla se zlomeninou holení a bércové kosti v pravé noze do střešovické nemocnice, kde ještě v noci podstoupil operaci, poznamenalo.
„Hned na hřišti jsem se Naumovovi omlouval, i do nemocnice se za ním vydám. Přesto jsem si musel opakovat, že inkriminovanou situaci zpátky nevrátím a se zraněním nic nenadělám. Ve zbývajících minutách první půle, o přestávce zrovna tak. Kdybychom šli do souboje opačně, asi by se to stalo mně,“ přemítal obránce Severočechů a musel v sobě hledat síly na další pokračování bitvy ve slávistickém chrámu.
Teplický Martin Klein.foto: ČTK/Libor Zavoral
„Takhle chodím do každého souboje. Nekompromisně, nikoli však zákeřně. A musel jsem tak do nich chodit i ve zbývajících sedmdesáti minutách, protože jinak bych neměl na place co dělat. Ale dobře se mně nehrálo, určitý blok jsem překonávat musel,“ vysvětloval po skončení duelu, v němž jeho Teplice vyválčily ve slavistickém stánku cennou a pro další vývoj situace na ligovém výsluní důležitou remízu.
„Jeli jsme na Slavii neprohrát a to se nám povedlo. Samozřejmě že zranění Naumova celý zápas poznamenalo, neboť na všech hráčích bylo vidět, že se osobních soubojů přece jen trochu obávají. Na získaném bodu prostě stín oné nešťastné situace leží, na mně také. Teď se proto budu muset sebrat a ze všeho se dostat. I taková zranění k fotbalu bohužel patří, i když mě hrozně moc mrzí,“ nepřestával se omlouvat nešťastný Klein, jemuž udělalo dobře snad jen to, že protihráči v červenobílém mu nic nevyčítali.
"Se zlobou tribun jsem počítat musel, slávističtí hráči však viděli a dobře věděli, že ke zranění dlošlo nezaviněně," utěšovalo ho.
