Článek
O vidině mistrovského titulu se v teplické kabině nemluví, i když tažení Severočechů pokračuje i na jaře. „Máme natrénováno, stala se z nás parta, pro úspěch děláme maximum, víc ale opravdu neřešíme,“ tvrdil i po remíze vyválčené v Edenu teplický gólman Martin Slavík, jenž ve Slavii fotbalově vyrostl, ale opravdovou šanci v ní nikdy nedostal. Zato toulek po hostování si užil až až, aby nakonec skončil na Stínadlech. Jako náhradník, jenž v Grigarově stínu čekal na svou opravdovou šanci rok a čtvrt.
Brankář Teplic Martin Slavík.foto: Právo/Petr Hloušek
„Nemá smysl mluvit o titulu, protože do konce soutěže chybí ještě jedenáct kol, takže se bude hrát o třiatřicet bodů, což je strašně moc. Nikdo nemá nic jistého, každý může porazit každého, proto je důležitější upnout se na to, abychom v každém střetnutí bodovali,“ přitakává útočník Libor Došek vyhnaný v zimě z pražské Letné jako hráč nepotřebný a ve sparťanském kádru nadbytečný. Teplice mu daly šanci, aby se znovu vrátil na ligovou scénu a on se jim zatím odměňuje. Gólem, jímž rozhodl o výhře nad Střížkovem, ale třeba i obrovskou šancí, kterou v sobotním večeru vystrašil mistrovskou Slavii.
Bude to lepší, ujišťuje Došek
„Pořád to ale není ono, ještě se stále s novými spoluhráči sehrávám. Třeba právě s Mahmutovičem musíme komunikovat a vzájemně si vyhovět daleko víc. Věřím ale, že půjdu s formou nahoru a i gólů bude víc,“ přiznával exsparťanský dlouhán, jenž se po krátkém intermezzu v Řecku vrátil na Letnou, kde za celý podzim nedostal šanci. V Edenu nechybělo mnoho, aby ostře sledovaný duel rozhodl a pomohl tak novému klubu udržet bodový náskok právě před Spartou.
„Dostal jsem od Mahmutoviče nádherný centr, a protože slávistický gólman couval, věděl jsem, že nevyskočí tak vysoko jako já. Balón jsem trefil dobře, ale trefil Seneckého ruku, takže o centimetry míjel tyč,“ popisoval Došek největší teplickou šanci v samém závěru zápasu. „Pro nás ale bylo nakonec podstatné, že jsme v Edenu neprohráli, neboť bod je naším ziskem.“
Dočkal jsem se své šance, přidává se Slavík
I Martin Slavík si bod importovaný z trávníku mistrovské Slavie pochvaloval. „Do každého zápasu jdu s tím, že chci udržet hlavně nulu, což se povedlo. Zase až taková hrůza to s tlakem a převahou domácích ale nebyla, protože spoluhráči bránili výborně. Skutečné nebezpečí představovala jen jedna tečovaná střela k tyči a šance Vlčka v úvodu druhé půle. Lekl jsem se, ale on naštěstí přestřelil bránu,“ glosoval duel exslávistický gólman, jenž se do teplické brány dostal až poté, co si jednička Severočechů Tomáš Grigar zhmoždila sval a začátek jara nestihla.
Ve čtyřech jarních zápasech vychytal Slavík již dvakrát nulu, takže o místo v teplické bráně se bát nemusí. A to přesto, že se Grigar vrací a začíná zase s tréninkem. „Dostal jsem šanci, na kterou jsem tak dlouho čekal, a prostě se ji snažím využít. Dál už záleží jen na trenérech,“ nemíní dělat vědu ze své další budoucnosti v žlutomodrém dresu Slavík.
Podobně jako Došek ve svém mateřském klubu nadbytečný, nepotřebný a vlastně nechtěný hráč, díky němuž teď Teplice dál vedou ligu a koketují s myšlenkami na titul.
