Spanilá brněnská jízda ligovým jarem skončila výpraskem na Letné

Brno se na Letné dlouho drželo. Pohybem, důrazem v osobních soubojích, ale hlavně dobrou kombinací a aktivním fotbalem prokazovalo, proč zatím prožívalo přímo báječné jaro. Spartu drželo na distanc své šestnáctky a s výjimkou Žofčákova trestného kopu svištícího už po čtyřech minutách těsně nad břevnem ji do vážnější šance nepouštělo. Pravda, pokud pomineme pár závarů před bránou hostů, při nichž se po Sionkově trefě do ruky ležícího Trousila publikum dožadovalo penalty.

Sudí ji neodpískal, za pětadvacet minut však už byl povolnější. Na vkus gólmana Bureše bylo v ostře sledovaném duelu zřejmě vzruchu v jeho šestnáctce málo, takže se v 38.min. o jeden sám postaral. Sionka chystajícího se zpracovat Žofčákovu přihrávku atakoval a ten se přeochotně poroučel k zemi. Letná ovšem jásala předčasně, neboť brněnský brankář Žofčákovu penaltu zlikvidoval a vzrušení vygradoval.

Dvě minuty před přestávkou už ale na další neměl, neboť Jílek vypíchl Wilfriedovi míč tak nešťastně, že Kucku doslova vyzval, aby otevřel skóre. Ten šancí nepohrdl, čímž načal brněnský výprask. Hned po přestávce totiž Sparta udeřila znovu a dokonce dvakrát v rychlém sledu. Nejprve Kadlec pohotovou střelou trefil roh Burešovy brány, čtyři minuty poté po břevně nastřeleném Wilfriedem uklidil míč do sítě pohotový Kucka a od té chvíle už nebylo co řešit.

Chovancův tým hrál pro diváky, Brno se chvílemi rychlým výpadem či třeba tvrdou Kalabičkovou střelou přidávalo, takže nakonec se na Letné tleskalo nejen sérii Sparty, která v lize už neprohrála v pětadvaceti zápasech po sobě, ale i fotbalu.