Článek
Pět kol před koncem ligy Baník bojuje se Spartou, Jabloncem a Teplicemi o mistrovský titul, ale více se věří Spartě i Jablonci. Rozčiluje vás to?
Vůbec ne. Prognózy mě nezajímají, jdou mimo mne. Ať si říká nebo píše kdo chce a co chce. Mně je to jedno.
Jaká je pozice Baníku v začínajícím ligovém finiši?
Pro nás určitě dobrá. Dlouho s námi totiž nikdo nepočítal a to nám vyhovovalo nebo možná i pořád vyhovuje. Po pondělním vítězství v Liberci, které nám pomohlo bodově se dotáhnout na Spartu, jsme už zcela jasně a všem ukázali, že to myslíme vážně. Pořád je ale ve hře patnáct bodů a to je hodně.
S Jabloncem i Teplicemi máte lepší vzájemné zápasy a se Spartou hrajete příští neděli doma. Je to velká výhoda?
Určitá výhoda to je, ale jestli ji dokážeme využít, to se teprve ukáže. Bude to zápas, jakých je jenom několik za celou kariéru. Nabitý emocemi, ohromně důležitý, možná i klíčový. Sparťané vědí, že to budou mít na Bazalech hodně těžké.
V Liberci jste dostal čtvrtou žlutou kartu, takže nemůžete hrát v pondělí v Ďolíčku proti Bohemians 1905, ale příště proti Spartě už ano. Jste tomu rád?
Pokud máte na mysli nějakou kalkulaci, že jsem té kartě šel schválně naproti, tak se mýlíte.
Opravdu?
Takhle kalkulovat v zápase ani nejde a trenér Koubek nám výslovně zakázal na takové věci jen pomyslet. Mrzí mě, že na Bohemce to bude zápas beze mne. Nejradši bych byl, kdybych stop za čtvrtou žlutou měl za sebou už dříve a teď ve vrcholu sezóny mohl být s klukama na place v každé bitvě. Hrajeme o titul, každý chce pomoci, to je přece jasné.
Stejně byste proti Bohemce nehrál, protože jste onemocněl a ležíte v posteli.
To je pravda, ale v pondělí jsem netušil, že v týdnu ulehnu.
Umíte si představit, že byste kvůli kartám v utkání roku se Spartou chyběl?
Ta představa je sama o sobě strašná. Byla by to moje velká osobní sportovní tragédie. Vím o čem mluvím, vždyť už mám v lize něco za sebou. Fotbalový osud však někdy bývá hodně krutý. Vždy, když přijde řeč na toto téma, vzpomenu si na Pavla Nedvěda, jak kvůli kartám přišel o finále Ligy mistrů.
Až tolik zápas se Spartou znamená?
Ano, jde přece o titul.
A vy ten Baníku z roku 2004 nemáte, protože zrovna v té sezóně jste byl ve Slavii.
I proto se chci o ten titul rvát. Taková šance se v mém fotbalovém životě už nemusí opakovat. Každý fotbalista sní sen o titulu.
Cítíte to tak, že když ne letos, tak už nikdy?
Na jedné straně ano, protože s takovou možností jsme dlouho nepočítali a nyní jsme vítězství docela blízko, i když podobně jsou na tom další tři kluby. Na druhé straně ne, protože se necítím starý. Čas totiž hraje pro mne. Čím jsem dál od toho hnusného zranění, z něhož jsem se dlouho lízal, hraje se mi lépe a možná za rok to bude ještě lepší. Věřím, že stejná šance se ještě může opakovat, ale to neznamená právě teď nebojovat na krev.
Že budete hrát o titul, jste dlouho nepočítali. Alespoň to říkáte. Co způsobilo, že kosíte své soupeře a jste stále tak vysoko?
Je toho více. Mužstvo je určitě mnohem odolnější než bylo před rokem. Rozmíšky a spekulace co není a co bude, či nebude, už v kabině nejsou. Když to mezi hráči klape, na dobré výsledky je zaděláno. A pak je tu herní vzkříšení trenérem Koubkem.
Co si představit pod pojmem herní vzkříšení?
Učí nás herní styl, který naprosté většině hráčů vyhovuje. Útočíme, prahneme po gólech, ale zároveň dobře funguje obranná činnost. Začali jsme si věřit, což bylo prověřeno nečekanou porážkou doma s Českými Budějovicemi. Od něho jsme pětkrát po sobě vyhráli, z toho třikrát venku. Několikrát jsme měli i štěstí, ale to patří k takovému tažení, jaké právě předvádíme.
