Článek
Pamatujete si věštbu právního zástupce vaší agentury Julia Kramariče o zápase Baníku se Spartou, když jste v lednu podepisoval smlouvu na Bazalech?
Pamatuji, protože to byla tak odvážná slova, kterým jsem stěží mohl věřit. Připomenul, že 1. května mi bude osmnáct a pak předpověděl, že v té době už budu hráčem základní sestavy Baníku, což mi znělo jako pohádka. A ještě přidal, že zrovna tehdy Baník bude hrát se Spartou a já jí vstřelím gól.
Vidíte, stát se to může.
Bylo by to krásné, ale já tomu tehdy nevěřil, i když přiznávám, takové sny jsem měl. Ale byly to jenom sny.
Jak jste po příchodu reálně viděl své místo v Baníku?
Za úspěch jsem tehdy považoval, když si v průběhu jara aspoň párkrát zahraji. Trenér Koubek mě ale překvapil. Poslal mě na hřiště hned v prvním utkání v Plzni a já si řekl, že jsem se mu v přípravě asi líbil a že teď musím makat ještě víc. Teď si připadám jako v pohádce.
Vystačí si fotbalista vašeho kalibru jen s talentem?
Spoléhat na talent je hloupost. Člověk nesmí být namistrovaný a říkat si, já mám talent, já dokážu mnohem víc než vy, já vás převálcuju. Pokud to někdo udělá, stane se pravý opak. Také se mi vyplácí, že si nechám poradit.
Když jste vstoupil do kabiny Baníku, u kterého hráče jste hledal a našel pomoc?
Od první chvíle se mě ujal Radim Řezník a postupem času mi pomohli všichni. Nečekal jsem, že mě starší hráči tak brzy vezmou mezi sebe. Moc mě překvapil hlavně Martin Lukeš. Jsem za to strašně rád. Je to výborný hráč a dobrý člověk, šéf týmu. Moc toho nenamluví, ale co řekne, to platí.
Majitel Baníku Petera vás koupil na české poměry za neuvěřitelnou sumu 25 miliónů korun. Cítil jste na sobě někdy pod tíhou těch peněz větší tlak?
Zatím ani jednou. Spoluhráči se mi spíš snažili pomoci, na výši odstupného Jihlavě řeč nepřišla.
Jaké to je chodit do soubojů se staršími a zkušenějšími obránci, kteří jsou někdy o hlavu vyšší a o deset kilo těžší?
Musím si pomoci rychlostí. Zkušenosti zatím sbírám. Zpočátku jsem měl výhodu, že mě ligové mančafty neznaly. Teď už mě znají a dávají si pozor, což nedávno potvrdil i sparťan Řepka. Na internetu jsem si přečetl jeho slova, že největším nebezpečím pro branku Sparty budu já.
Máte z nedělních soubojů s Řepkou strach?
Určitě respekt i pokoru, také trošku strach. On je vynikající v soubojích, tvrdý, důrazný a chytrý. Já jsem jiný typ. Mou předností je rychlost a musím se snažit mu utéct. Uvidíme, kolikrát se mi to povede.
Řepka je známý tím, že hned na začátku umí protihráčům říct něco peprného pěkně od plic. Jste na to připravený?
Nechci si toho všímat a ani taková slova poslouchat. Vím, že nesmím ani na okamžik polevit v koncentraci na hru.
Máte před sebou nejdůležitější utkání na vyprodaných Bazalech. Co uděláte, abyste nepodlehl atmosféře, aby motivace nebyla přehnaně vysoká a nesvázala vás?
To je jednoduché. Budu bedlivě naslouchat trenérovi i spoluhráčům. Jejich slova si vezmu k srdci a to je všechno. To musí fungovat.
V sobotu vám bylo osmnáct. Co pro vás znamená plnoletost?
Teď vám sotva odpovím něco silného, když myslím jen na zápas se Spartou. Napadá mě akorát řidičák. Budu moct řídit auto. Už mi zbývají jen tři jízdy a závěrečné zkoušky.
Jaké auto si koupíte?
Nějaké menší a starší, než získám zkušenosti. Rodiče mi určitě poradí.
Co nejraději děláte ve volném čase?
Jsem s přítelkyní Zdeňkou a s naší čivavou, která se jmenuje Miley. Je to sestra té, kterou mají naši. Jsou z jednoho vrhu a brzy bude oběma rok.
