Článek
Jak se těšíte na roli kapitána Slavie?
Je pro mě zavazující. Důležité je, aby se nám dařilo jako mužstvu. Zkušených a starších hráčů máme víc. Já k nim patřím, takže úplně překvapený jsem volbou nebyl. K mému návratu z Itálie se schylovalo již v únoru. Nedopadlo to, tak jsem se těšil na léto.
Může Slavia po roční pauze znovu zaútočit na mistrovský titul?
Slavia neměla dobrou sezónu, ale po návratu jsem nenarazil na žádnou depresi. Atmosféra v mužstvu je dobrá. Jak říká táta - chceme skončit do třetího místa v lize, ale titulu se nezříkáme.
Táta už vás ve Slavii vedl. Nemáte trochu obavy z nevděčné role otec - syn ve vztahu trenér - hráč?
Není to pro mě nic nového. Táta si potřeboval odpočinout, během svojí pauzy jezdil i za mnou do Itálie. Věřím, že zase nabral síly a bude svěží.
Změnil se v něčem proti vašemu poslednímu společnému působení?
Jeho fotbalová filosofie zůstává pořád stejná. V něčem se však přece jen změnil. Myslím, že ve vztahu ke mně se zklidnil.
Váš 31letý bratr David hraje za Hamburk. Myslíte, že byste se všichni tři Jarolímové ještě mohli sejít ve Slavii?
Bylo by to hezké. Možné je všechno, ale popravdě tomu moc nevěřím.
Se Sienou jste se neloučil šťastně, sestoupili jste ze Serie A.
Byla to zlá sezóna. Špatná atmosféra, fanoušci téměř stávkovali... V týmu jsme si pohodu udrželi, ale nebylo jednoduché v tom hrát. Hlavně ze začátku, pak už se na naši případnou záchranu hledělo jako na zázrak a přece jen jsme se trochu zvedli. Po sestupu v Itálii je má motivace ve Slavii o to větší.
Jak vás italské angažmá změnilo?
Po třicítce už se fotbalově moc zlepšit nedá. Nabral jsem však životní zkušenosti, naučil se italsky. A třeba zápasy na San Siru nebo plném stadiónu v Římě, to jsou nezapomenutelné zážitky.
