Hlavní obsah

Kapitán klokanů Sňozík: Nejsme Ronaldinhové, ve vyhnanství nám půjde o existenci

Zdeněk PavlisSport.cz

Nijak netají, že ani jemu se do nuceného vyhnanství v sousedním Edenu nechce. Jeho spoluhráčům rovněž ne, jenže proti tvrdé realitě nic nezmohou. Ani kapitán klokanů Radek Sňozík, ani vedení Bohemians 1905. A už tuplem ne hráči a faoušci. Kultovní svatostánek u Botiče nevyhovuje předpisům a svazovým nařízením, peníze na jeho modernizaci nejsou a tak se klokani musí uchýlit na pět let do Edenu. „S nechutí, protože tam nikdy doma nebudeme,“ potvrzuje kapitán Radek Sňozík.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Brankář fotbalistů Bohemians 1905 Radek Sňozík netají, že ani jemu se do Edenu ani trochu nechce.

Článek

Jak moc složitá je pro vás adaptace na vyhnanství v Edenu?

Spíš těžká, než složitá, protože Ďolíček má samozřejmě atmosféru, kterou žádný jiný stadión nemá. Eden sice nabízí veškerý komfort a zázemí, takže třeba šatnu máme obrovskou tak, jako celé útroby našeho stánku u Botiče, ale Ďolíček je Ďolíček.

Nejde ale jen o šatny a zázemí, ale i samotné hřiště, na němž budete muset uválčit body potřebné k záchraně.

To je pochopitelně další problém. Stadion i hrací plocha jsou daleko větší, což nám může dělat problémy. Nejsme samozřejmě žádní Ronaldinhové, takže loni jsme doma spoustu bodů doslova vydřeli. Ale co jiného nám zbývá než se poprat i s tímto handicapem?

Vám jako gólmanovi bude bezprostřední kontakt s diváky, na který jste byl o Botiče zvyklý, asi chybět nejvíc...

Jasně, neucítím buřty, klobásy, pivo a všechno to, nač jsem byl po léta z Ďolíčku zvyklý.

Nepomýšlel jste po všech ranách, jež na klokany dopadly a dál dopadají, že byste dal klubu vale? Vždyť o vaše služby přece v létě zájem byl...

V Bohemce mám ještě rok smlouvu a když jsme se o mé další budoucnosti bavili, shodli jsme se, že za současné situace byl můj odchod klubu uškodil. Proto jsem se ani nezajímal o to, kdo by měl o mé angažmá zájem, zda jde o kluby tuzemské či zahraniční. Prostě jsem odejít nemohl, což jsem vzal jako realitu. Zvláště, když Bohemka je mou srdeční záležitostí.

Srdeční záležitostí být může, ale ve startujícím ligovém ročníku vás s ní nečeká nic jiného než boj o přežití a holou existenci.

To víme sami nejlépe, protože v Edenu se bude hrát samozřejmě jinak než u Botiče. A navíc nás čeká třicet zápasů na cizím hřišti, neboť Eden nikdy naším stadiónem nebude. I s tím se ale budeme muset srovnat. V Ďolíčku jsme sice žádnou „Brazílii“ nehráli a body získávali důrazem, nátlakovou hrou a s pocitem fanoušků v zádech, jenže to všechno je teď pryč.

A navíc hrozí, že se budete muset obejít o část svých věrných fanoušků, kteří nemohou vyhnanství v Edenu překousnout a tvrdí, že do jeho ochozů nevkročí...

Jsem také velký fanda Bohemky, takže je do jisté míry chápu. Ale kdybych na sobě neměl dres a rukavice, šel bych i do Edenu. Za stěhování do Edenu nemůžeme ani my, ani oni, ale páni z jiného státu, takže teď bude na nás, abychom svými výkony a výsledky nalákali naše věrné příznivce i na stadión o dvě zastávky dál. Aby i tam přišli, fandili a pomohli nám.

S trucujími fanoušky jste několikrát debatoval, ale ani vy jako kapitán klokanů jste je nepřesvědčil.

V posledním přípravném zápase před ligou jsem v poločase odložil rukavice a šel mezi naše fanoušky. Snažil jsem se je přesvědčit, že víc než rezistence a bojkot Edenu by pomohlo, kdyby přišli a třeba i transparenty nebo vtipným choreem vyjádřili svůj názor a postoj. Zvláště, když utkání vysílá televize... Nepochodil jsem, protože mně dali jasně najevo, že Ďolíček je součástí jejich fotbalové rodiny zvané Bohemka.

Naznačil jste, že věříte v návrat do Ďolíčku. Asi jste hodně velký naiva...

Vím, že jde spíše jen o toužebné přání, protože ti páni, co Ďolíček koupili, ho těžko prodají zpátky za tu samou částku. A navíc mně je jasné, že investice do modernizace stadiónu by byly zapotřebí obrovské. Možná ale, že se jednoho dne najde nadšenec, který stovky miliónů investuje a já jednou zase půjdu na Bohemku do Ďolíčku. Těžko sice jako hráč, ale jako její fanoušek bych se toho dočkat mohl.

Reklama