Hlavní obsah

Kisel si i po návratu z Australie připadal jako mezi klokany

Musel si připadat jako na kontinentu klokanům zaslíbeném, odkud se teprve začátkem léta vrátil. Sluníčko pálilo, vedro až k zalknutí, dokonce i klokani kolem něho v derby pobíhali. Samozřejmě fotbaloví a v zelenobílých dresech navlečení. Mimochodem, i Karol Kisel na samém začátku pražské anabáze barvy klokanů oblékal, a proto pro něho mělo po návratu z australského angažmá do Slavie vršovické derby obzvláště pikantní příchuť.

Foto: Alexandra Mlejnková, ČTK

Karol Kisel

Článek

Návrat na českou ligovou scénu máte za sebou, gólem jste se v novém klubu uvedl, ale přílišnou spokojeností nezáříte.

Není ani důvod, protože nad Bohemkou jsme samozřejmě chtěli a měli vyhrát. Bod na cizím hřišti jsme sice získali, ale představy o vykročení do ligy jsme měli jiné. Dostali jsme však velice rychle gól a pak jsme nedovedli zužitkovat převahu, kterou jsme měli.

Vy si ale stěžovat nemusíte, protože hned v prvním zápase ve slávistickém dresu jste se trefil a mezi střelce se zapsal.

Dostal jsem nádhernou přihrávku od Jardy Černého a střela se mi skutečně povedla. Ostatně, na podobné akce jsme se chystali už v přípravě. Škoda jen, že jsem i druhou šanci, do níž jsem se dostal, nevyužil stejně. Myslel jsem, že jsem sám, což byla chyba. A ani voleje po změně stran mně až tak docela nesedly...

Derby s Bohemkou pro vás muselo mít pikantní příchuť i v tom, že jde o klub, kde vaše pražská anabáze pokračující ve Spartě a končící nyní ve Slavii začala.

Určitě. Hraju je rád i proto, že v derby proti klokanům se mně pravidelně daří. V minulosti ve Spartě, teď ve Slavii.

Tentokrát ovšem byla atmosféra a návštěvnost vršovického derby poznamenána diváckým bojkotem...

Vzhledem k tomu, co se před zápasem dělo a co všechno se napsalo a namluvilo, byla atmosféra v ochozech ještě dobrá. A že mě slávističtí fanoušci odměnili potleskem, za to jsem byl obzvláště rád, protože člověk nikdy neví, jak ho publikum přijme a jak přivítání na nové štaci dopadne.

Ligový prolog vám musel vyloženě vyhovovat, neboť se hrálo v obrovském vedru, v jakém jste hrával i v Austrálii a na které jste tedy zvyklý...

Cítil jsem se určitě lépe než všichni ostatní na hřišti, protože panující klimatické podmínky byly s Austrálií skutečně srovnatelné. Je tudíž jasné, že tempo zápasu ovlivnily.

A co přivykání na jiný fotbal? Jak jste vůbec pociťoval přechod z australského do českého fotbalu?

Tak to bylo něco úplně jiného. V Austrálii se hraje nahoru dolů, tolik se netaktizuje, i slabší mužstva se snaží hrát útočně a otevřeně. V tom je velký rozdíl, neboť v Česku se hraje víc technicky a hlavně takticky, takže fotbal je jiný.

Reklama