Hlavní obsah

Boleslavský Řepka? To nejsem, říká obránce Johana

Václav ProcházkaPrávo

Fotbalový obránce Petr Johana přišel z Rakouska posílit ambiciózní tým Mladé Boleslavi. Nepovedeného návratu z ciziny se neobává. „Kdybych nad tím přemýšlel, asi bych se vůbec nevracel. S Boleslaví jsem rychle našel společnou řeč,“ říká v rozhovoru pro Právo Johana.

Článek

Minulé dvě sezóny jste trávil v obraně Wiener Neustadtu - v rakouské, u nás poněkud přehlížené fotbalové lize. Jak s i věříte na tu českou v dresu Mladé Boleslavi? Cítím se jako před každou soutěží. Podceňovaná rakouská liga sice je, ale kvalitu má. Hraje se v ní útočný fotbal, padá hodně branek, je záživná pro diváky, není horší než česká.

Návraty z ciziny se občas nepovedou. Očekávání fandů i klubových šéfů bývají velká. Nehlodají ve vás obavy? Kdybych nad tím přemýšlel, asi bych se vůbec nevracel. Nemělo by to cenu.

Proč jste vůbec z rakouské pohody zamířil zpět? Měl jsem možnost tam zůstat, nabídli mi prodloužení smlouvy. I kvůli rodině jsem se ale chtěl vrátit, máme syna, čekáme další přírůstek v prosinci. I z toho důvodu jsem chtěl být doma.

Synka už pomalu můžete vodit do přípravky... Je mu pět, uvidíme.

Jste ze severu Čech, jak to vyřešíte s bydlením. Bydlím kousek od Litvínova, ale usadím se teď tady. Půjde to. Boleslav je podobná třeba Mostu, hodně paneláků.

Jak jste se fotbalově zabydlel v novém působišti? Poznatky jsou pozitivní, do týmu jsem zapadl normálně. Se staršíma klukama se znám z dřívějška z ligy, i když jsem s nikým nehrál.

Jak jste české dění pozoroval ze sousedství? Přehled jsem neztratil, výsledky jsem sledoval pravidelně.

Kdy jste se začal víc zaměřovat na Boleslav jako na zájemce o vaše služby? To vzniklo až o dovolené. Takže před tím nebylo co speciálně sledovat

Jak moc jste mohl vybírat další angažmá? Byli ve hře i jiní, ale našli jsme s Boleslaví rychle společnou řeč a mohl jsem absolvovat celou přípravu tak, jak jsem chtěl.

Nějaké sumy asi říkat nebudete, ale jak velký je rozdíl v podmínkách tady a v Rakousku? Nechtěl bych to porovnávat. Pro mě je důležité, že Boleslav nemá problémy, je to zajištěný klub.

A taky jako vždy ambiciózní. Cítíte i vy nějaké zvláštní nažhavení, když se kolem mluví o nejvyšších pozicích? V kabině je cítit, že mužstvo chce udělat lepší výsledek než v minulé sezóně. Porvat se o pohárové příčky. Dostat se do Evropy by byl zážitek. Tohle bych si chtěl splnit.

Je vám třiatřicet. Jak dlouho ještě chcete hrát? Uvidíme, smlouvu mám na dva roky. Právě na to, abych si zkusil ještě ty poháry (úsměv). Bude záležet na zdraví. Za poslední dva roky jsem žádné problémy neměl, teď jen drobné svalové, kvůli kterým jsem nehrál poslední přípravu s Duklou. Nechtěli jsme to pokoušet.

Kulantně řečeno: Boleslavská obrana nebyla na jaře v optimální kondici. Berete to tak, jako že jste přišel trenéru Stannerovi vyřešit tenhle problém? Není to o tom, že přijde Johana a mužstvo přestane dostávat góly. Celý tým se zapojuje do útočení i brání. Dopředu to v minulé sezóně fungovalo, gólů Boleslav dala hodně, musí se poctivě hrát i dozadu, nesmíme vstřelené branky prohospodařit.

Mluvíte diplomaticky, ale fanoušci od vás budou chtít hodně. V jejich očích můžete být brán za jakéhosi boleslavského Řepku... Nevím z jakého důvodu. Tomáš je jiný typ hráče, i když já taky nehraju v rukavičkách, bojuju, nerad prohrávám a jdu do všeho naplno.

Jak vlastně bylo v cizině - před Rakouskem jste zkusil i divočejší turecké poměry v Manisasporu? To byla  moje první zkušenost. Samozřejmě to tam je složitější. Nějakou chvíli trvá, než si zvyknete žít v tamní mentalitě. Ale dá se to. V Rakousku jsem přišel do nového klubu, byl jasný cíl postoupit do bundesligy, to se povedlo a splnili jsme pak i úkol být do pátého místa a bonusem ještě bylo finále poháru. Ty dva roky byly hodně pozitivní.

Nezláká vás zahraničí přece jen ještě někdy? Nikdy neříkej nikdy. To platí, ale bude mi pětatřicet, až mi skončí smlouva v Boleslavi. Záleží na zdraví a na výkonnosti.

Boleslav žije útokem na poháry, vy jste si jich dost užil v Liberci i ve Spartě... Ligu mistrů jsem si zahrál s oběma kluby, k tomu tituly, to jsou asi nej v mé kariéře společně s reprezentací.

Ale tahle kapitola se paradoxně blížila ke konci v době, o níž se říká, že hráči má pomoci, totiž když jste v roce 2003 přišel do Sparty. Jak moc vás s odstupem mrzí zřejmě poněkud předčasný konec v nároďáku? Když jsem byl ve Spartě, ještě jsem byl v širším kádru týmu, ale nehrál jsem v základu. Pak přišlo zranění křížového vazu, po půl roce jsem se vrátil do hry a zamířil do Turecka, a tím asi moje šance na reprezentaci skončily.

V Boleslavi zase můžete popustit uzdu fantazii. Kam až lze dosáhnout? Je v silách manšaftu, abychom se poprali o pohárové příčky. Záleží, jak nastartujeme sezónu, podívejte se na Teplice. Neřekl bych, že budou v minulé sezóně hrát o titul a po podzimu dokonce vedly, vezly se na vlně úspěchů a šlapalo jim to. Je to o začátku. Musíme tomu jít naproti.

Reklama

Související témata: