Článek
Za pouhých dvacet minut jste stihl vstřelit první hattrick kariéry, na jeden gól přihrát a tím vlastně loni v lize druhý Jablonec odstřelit. Musíte mít asi obrovskou radost?
Je to tak. Prožívám parádní pocity. Prostě nádhera. Nebýt ale spoluhráčů, nic bych nedokázal. Ti mají na mých gólech lví podíl. A ještě důležitější je, že jsme vyhráli jako tým.
Navíc s Jabloncem po pěti letech a doma dokonce po osmi. Nestrašilo vás to před zápasem?
V žádném případě. Nijak jsme se tím nezabývali. Já osobně pak na statistiky vůbec nehledím. Doma se prostě musí vyhrávat a s tím jsme do utkání šli.
Který z těch tří vašich gólů byl nejkrásnější?
Všechny stály za to. Klíčový, ale i nejtěžší, byl však ten první. Od něj jsme se odrazili. Do přihrávky jsem vletěl v plné rychlosti a tak nebylo snadné zamířit.
Ukázkový byl ovšem především třetí gól, který padl poté, co jste míč napálil z voleje...
Myslíte? Já mám radost z každého gólu. Chtěl jsem jen trefit bránu a povedlo se to.
Ty góly zřejmě budete muset „draze zaplatit“?
Něco to stát bude, ale kolik, nevím. Zeptejte se Aleše Škerleho, který drží kasu.
Jablonec jste přehrávali už v první půli, ale góly nepřicházely. Nebyli jste z toho nervózní?
Ne. V kabině jsme si řekli, že zabereme ještě více. Když pak přišel první gól a oni hru otevřeli, byla to voda na náš mlýn. Už neměli šanci.
Remizovat v Plzni a následně deklasovat Jablonec, to je jistě skvělý vstup do ligy?
Samozřejmě. Nesmíme však usnout na vavřínech. Chceme-li ve výborných výkonech pokračovat, musíme dál tvrdě pracovat.
Parádní vizitkou je i šest vstřelených gólů ve dvou duelech. Jaký je na to recept?
Je to jednoduché. Snažíme se hrát útočně, rychle kombinovat, pochopitelně z kvalitní defenzívy a to dělá potíže každému mužstvu. Nic jiného v tom není.
