Článek
„Skoro všichni nás hodili do jednoho pytle s ostatními vyřazenými Jabloncem a Baníkem, to nás teda nakoplo,“ tvrdil Rezek. „My jsme přece v poháru neudělali žádnou ostudu. Kdo viděl naše zápasy s Besiktasem, tak přece nemůže nic takového říct, hráli jsem dobrý fotbal,“ láteřil dál při vzpomínce na minulý týden. Ale ten nový začal pro Plzeň báječně.
Výhrou 3:0 na půdě nováčka, jehož elán stačil před pár týdny na vyčpělou Spartu. Plzeň si s ním však mazácky poradila.
Začalo to Horváthovou standardní situací, po níž Rada poslal míč zblízka do sítě. Po pauze přišly Rezkovy chvíle. Za tu první byl vděčný právě Horváthovi. „Na penalty chodí Pavel, ale někdy mě pustí. Děkuju mu, že mi to tentokrát nechal. Moc jsem chtěl dát gól, v hlavě mi ležely neproměněné šance z prvního duelu s Besiktasem,“ liboval si, že mohl ztrestat děsivou chybu v domácí rozehrávce, což Kasálek řešil penaltovým podražením Petržely v šestnáctce.
Rezek s rozumem poslal míč k tyči. Už nebylo pochyb o tom, že Plzeň poveze domů všechny body a bude vládnout domácí soutěži. „Chtěli jsme dobře začít, to se povedlo, to je hlavní. Jinak je moc brzy na to, abychom z toho dělali nějaké závěry,“ řekl.
Z brejku přidal pojistku. Jasné vítězství bylo na světě. I proto, že Plzeň měla dost sil po přeložení zápasu kvůli pohárovému zápřahu. „Hrát to už v neděli by pro nás bylo mnohem horší, den volna navrch nám pomohl,“ usoudil Rezek.
