Článek
„Viděl jsem brankáře Filipka, jak běží proti mě. Řekl jsem si, že udělám kličku a vyšlo to dokonale,“ smál se kousku, který se mu náramně povedl. Ovšem nedopatřením. Minelou.
Míč zasáhl jen lehce. „Rozeskákalo se mi to, placírkou jsem to chtěl dát do protisměru gólmana. Bohudík se mi to ale překulilo přes nohu, pak už jsem si to připravil do kroku a doklepl do prázdné brány,“ líčil už vážněji, kterak překvapil sám sebe a obelstil brankáře.
„To nejde nacvičit, na to musí být cit, kvůli tomu ale lidi chodí na fotbal,“ řehtal se Pavel Horváth spoluhráči a kolegovi-vtipálkovi z plzeňské šatny.
Jejich tým je k nezastavení, vede ligu, dosud neprohrál. „Chtěli jsme potvrdit body z venku. Viděli jsme, že Slovácko na Spartě i na Bohemce hrálo pěkný fotbal, první gól nás ale uklidnil, pak už to šlo jako minule v Hradci. Navíc Ticháček v bráně zlikvidoval dva jisté góly,“ liboval si Rezek. Zatím nejlepší střelec ligy. „Já si góly nehlídám, ale celá kabina jo a předhazujou mi to. Až je to nepříjemný, ale jsem rád za každou trefu. Pět za pět kol, to je z říše snů,“ rozplýval se Rezek.
„Rád bych tak pokračoval dál,“ přál si dál. „Co? Na konci 30 gólů,“ žasl naoko Horváth. Naopak rychlostí, s jakou před třetím gólem utekl Rezek ze strany od atletického oválu obraně, nijak překvapen nebyl. „Jak je u tartanu, tak ho nikdo nechytne,“ usmíval se Horváth.
Tým sklízel potlesk, uznání vlastního i soupeřova trenéra. Za fotbal skoro z ´jiné ligy´ než je obvykle ta česká. „Těžko hodnotit, v první půli jsem se necítil nejlíp, neměl jsem tolik balónů jako v Hradci,“ přemítal Rezek nad výkonem svého týmu.
„Na hřišti nemám čas stíhat, jestli je to fotbal ´z jiné ligy´. Měli jsme spoustu příležitostí, nebyli jsme schopni je využít, dělali jsme z toho zase drama. A pro mě akce zakončená nevyužitou šancí znamená, že musím padesát metrů rychle zpět. A pořádně naštvaný,“ říkal plzeňský špílmachr oceněný už před zápasem plzeňským pivovarem. „Pivo mám rád, to není tajemství,“ dodával lišácky.
