Článek
Jeden gól na mátožnou Spartu stačil. Domácí se z něj už nevzpamatovali. „Pavel Horváth mi dal míč, jen jsem si ho přistrčil a dal to k tyči. Krásně se mi otevřel prostor,“ líčil Petr Jiráček, jak snadno úřadující mistry na jejich vlastním trávníku popravil.
Plzeňští přijeli na Letnou ve správnou chvíli. Čtyři dny poté, co tady Sparta v bitvě o Ligu mistrů prohrála se Žilinou. „Určitě jsme doufali, že soupeř bude v útlumu. Zápas se Žilinou se jim nepovedl, naopak nám se od začátku sezóny daří. O to víc jsme věřili, že se nám to na Letné konečně povede. Nedávno jsme tady prohráli v Superpoháru, teď jsme to Spartě vrátili,“ líčil hrdina zápasu.
Nedlouho po klíčovém zásahu přitom Jiráček opustil hřiště a zbytek zápasu strávil na lavičce. „Trochu mě bolel žaludek, ale dopadlo to dobře. Minuty mi pak ubíhaly hodně pomalu. Užíval jsem si skandování diváků, často se to nestává.“
Viktoriáni se přitom v Praze rozjížděli pomalu a zakřiknutě. „Málo mužstev přijede na Spartu a hraje hurá fotbal. Nejdřív jsme čekali, s čím přijde Sparta, pak jsme se otrkali, srovnali a předváděli svoji hru.“
Obavy ze soupeře byly tentokrát zbytečné. „Sparta je Sparta. Nevím, jestli z ní jde strach, ale doufali jsme, že nebude ve své kůži.“
Předpoklad se naplnil, takže na titul může zatím víc pomýšlet Plzeň než Sparta. „Odstartovali jsme výborně, ale pořád je to jen začátek. Uvidíme, jak bude tabulka vypadat po takových deseti kolech,“ poukázal Jiráček.
