Článek
„Přišel jsem pomoci zachránit Ústí v lize a snad se nám to povede. Výhru jsem si moc přál. Hlavně poté, co ústecké mužstvo v předešlých třech domácích zápasech získalo jediný bod a nedalo ani gól. Udělali jsme jeden z důležitých kroků, ale liga bude ještě dlouhá,“ líčil zkušený fotbalista, který kvitoval zlepšení týmu ve druhém poločase duelu s Klokany. „V kabině jsme si řekli, že nemůžeme hrát dál ustrašeně. Bylo potřeba podržet míče a vepředu něco vymyslet. Zdenda Volek dal krásnou branku a mohli jsme přidat ještě další,“ rozebíral Janů.
V Liberci se v poslední době nevešel do sestavy. „Nechtěl jsem jenom sedět na lavici, to mě v sedmatřiceti letech neuspokojovalo. A ani by mě nebavilo brát peníze za to, že nehraji. Mluvil jsem s libereckým trenérem Petříkem i ústeckým koučem Habancem a vzešlo z toho hostování v novém klubu,“ přiblížil svůj přesun v rámci severočeských klubů. „Z Liberce se mi neodcházelo lehce. Už vzhledem k tomu, co jsem ve Slovanu za dvanáct let prožil. Přitom nejvýše stavím dva mistrovské tituly a starty v evropských pohárech. V Liberci se hraje pod obrovským tlakem, který doléhá na hráče i na trenéry. Musí se pořád vyhrávat bez ohledu na sestavu, úspěch se neodpouští,“ zdůraznil Janů.
V Ústí si zvyká na nové spoluhráče. „Výhodou je, že v Liberci už se mnou hrával obránce Honza Polák. A tým mám kvalitní stopery Pavla Džubana a Michala Valentu. Kádr ale není tak široký jako v libereckém Slovanu. Pokud by Ústí vypadli kvůli zraněním nebo trestům tři až čtyři hráči, to by byl asi problém. Největší rozdíl je ale v zázemí. V Liberci je v kabině rehabilitační linka, k dispozici dva maséři, kustod a další lidi kolem fotbalu. Kdežto v Ústí jsou podmínky mnohem skromnější, převlékáme se v bunkovišti, ale tréninkové plochy jsou dobré,“ dodal nový muž v ústeckém dresu.
