Článek
Má pro vás po tolika sezónách a spoustě zápasů derby ještě nějaký náboj?
Blažek: Určitě, protože v Česku větší zápas není. Derby je jedno a pro sparťany i slávisty to je vrchol, který prožívají dvakrát do roka. Těším se na ně.Vaniak: Jasně, je to pořád svátek pro fanoušky, hráče, hodně se tomu věnují média. A skoro pokaždé je na něm výborná návštěva.
Oba chytáte už hodně dlouho, zažili jste několik fotbalových generací, dali jste si nějaký časový horizont, do kdy v brance vydržíte?
Blažek: To ne, u nás může být tím limitem vážné zranění. Třeba po půl roce se začíná hrozně těžko. Když bych ale cítil, že už na to nestačím, bylo by dobré se na to vyprdnout.Vaniak: Já mám v tomhle jasno. Podepsal jsem smlouvu na tuhle sezónu a pak konec. Hrajeme poslední zápas doma s Bohemkou, je to derby a chtěl bych se rozloučit na hřišti. Třeba by přišlo pár lidí a symbolicky bych to zakončil. Když pak přijde nabídka ze Slavie na trénování, nebránil bych se jí. Rád bych dělal s mládeží. Přece není možné, aby klub pořád kupoval nějaké gólmany a žádné si nevychoval.
Gólman fotbalistů Sparty Jaromír Blažek foto: Právo/Michaela Říhová
Zatímco sparťanská jednička mezi tyčemi je jasná, ve Slavii se gólmani střídají velmi často. Jak takovou situaci snášíte?
Blažek: Samozřejmě jsem rád, že ta moje situace je jasná. Záleží na tom, v jaké je Martin v Edenu pozici. To neumím posoudit. Třeba tam zůstane v nějaké funkci, takže to snáší relativně normálně. V každém případě to není pro brankáře příjemné, a není to otázka jeho věku. Vaniak: Já to snáším velice dobře už proto, že jsem v bráně neměl dávno být. Už tak rok a půl tam za mě měla být perspektivní náhrada. Když nedávno přišel Zlámal, řekl jsem trenérovi, ať si ho chystá, že budu dělat třetího gólmana. A přišel zápas v Hradci a on se rozhodl pro mě. Každý zápas, který odchytám, je svátek a neberu to jako frázi.
Co říkáte na to, jak se ve Slavii točí gólmani?
Blažek: Budu upřímný, já tomu nerozumím a nechápu, kdo to vymýšlí. A trvá to už delší dobu. Někdy na začátku sezóny jsme se s Martinem potkali a on mi říkal, že už bude trojkou a nebude ani jezdit na zápasy ven. A najednou koukám, čaroděj zase stojí v bráně.Vaniak: Já už to od jisté doby neřeším. Mám svůj věk, své jméno, nějakou pozici jsem si vydobyl, a kdyby se mnou jednali jako s malým harantem, sbalím se a jdu. Za to by mi to nestálo. Střídání gólmanů ve Slavii možná hlava nebere více lidem, ale možná začne nový trend. Třeba v Olomouci je točí po dvou zápasech.
Radost slávistického gólmana Martina Vaniakafoto: Právo/Petr Hloušek
V čem vidíte největší přednosti svého kolegy?
Blažek: Je vynikající na brankové čáře, takových gólmanů je tu málo. Vaniak: Má velice rychlé nohy, dokáže předvídat, bleskově být u protihráče a zmenšit úhel. Na svůj věk je hodně mrštný a obratný.
Bolí vás hodně zápasy? Je těžké se po nich dát dohromady a připravit na ten další?
Blažek: Když se dostanete do zápasového rytmu, tak si tělo zvykne a není to tak strašné. Ale stane se, že si dva dny před zápasem říkám, že to není nic moc... V den zápasu se probudím a ono to je dobrý... Za ty tři čtyři dny mezi zápasy se umím dát do pořádku.Vaniak: Je to hlavně o psychické únavě, nějakém opotřebování. V zápase toho většinou na vás tolik nejde: dvě střely, nějaký centr. Spíš jde o tlak, který ve Slavii nebo Spartě je. Beru to tak, že ten výkon musí být diametrálně odlišný než v jiných klubech nebo u mladších hráčů.
V čem jsou přednosti vás velezkušených brankářů oproti těm mladším?
Blažek: Zkušenost je otřepaná fráze, ale hlavní je klid ve velkých zápasech. Nejsme tak zjančení, jako mladí kluci, ale stát se to může i nám...Vaniak: Přesně tak, prostě se nepoděláte, ať se hraje o titul nebo o záchranu.
Co mladým gólmanům závidíte?
Blažek: To mládí, protože bych spoustu věcí udělal jinak, ale to je pryč.Vaniak: Není co, hlavně ne ve Slavii nebo Spartě. Vždyť si vezměte, kolik talentů oběma kluby prošlo a kde jsou. Ten tlak neustáli.
Do kolika let se dá chytat nejvyšší česká soutěž?
Blažek: Vaňousovi bude čtyřicet, takže do čtyřiceti určitě. Pokud se člověk udržuje, není nemocný nebo nemá problémy, že by třeba nemohl padat nebo natáhnout ruku či nohu, pak to jde i déle. Pokud bych měl ale pupek a nemohl se rozběhnout, to by byl problém.Vaniak: I do dvaačtyřiceti, pokud o sebe dbáte, dobře spíte, neflámujete. Ale je fakt, že když si před zápasem natahuju stulpny, někdy si říkám: vole, máš zapotřebí tam ještě lézt? Někdy je to až trochu trapné, ale spíš by to mělo být trapné mladším hráčům.
Máte ve svém věku ještě nějakou motivaci, čeho byste chtěl ještě dosáhnout?
Blažek: Ve Spartě o ni nouze není, protože všem, co by nás chtěli vidět zašlapané v zemi, musíme dokazovat, že jim tu radost nedopřejete, že tu jsme pořád nejlepší. Vaniak: Mně v té mozaice úspěchů pořád chybí český pohár. Jednou jsem byl ve finále s Drnovicemi, ale prohráli jsme v prodloužení zlatým gólem.
Spartě ani Slavii úvod podzimu nevyšel a vy jste je v brance nejednou podrželi. Co vašim týmům chybí k mistrovské formě?
Blažek: Chybí nám vyrovnanost výkonů a dáváme málo gólů... Když v lize někdo vylítne nahoru, všichni jsou z toho nadšení. Nikdo nevidí, že my jediní hrajeme evropské poháry. Zkrátka ostatní mohou, ale Sparta vždycky musí.Vaniak: Pořádná útočná fáze nám chybí. To platí pro oba kluby: do šancí se dostáváme, ale málokdy to zužitkujeme. A taky jde o velkou rotaci hráčů, která neprospívá Slavii ani Spartě.
Když si chcete vyloženě odpočinout od fotbalu, zapomenout na něj, co uděláte?
Blažek: Před zápasem s Jabloncem, ve čtvrtek, jsem úplně sám odjel na chalupu. Vešlo se to mezi tréninky. Posekal jsem trávu, dal si pár odpalů na golfu. To bylo ideální. Dobře si odpočinu, kdykoliv vypálím z Prahy a nekoukám na fotbal ani na nic jiného.Vaniak: V Praze jsem bez rodiny, takže když mám volno, sedím v pendolinu a jedu do Olomouce. Být s nimi mi bohatě stačí. V Praze bydlím ve Vršovicích, ani auto tady nemám, protože ho nepotřebuju. Jsem tak línej, že ani do centra nechodím. Mám doma na satelitu kanál ESPN a pořád čumím na americký fotbal a baseball. Americký fotbal miluju, tam je úplně všechno: taktika, signály. Kdybych se ještě jednou narodil, chtěl bych ho hrát.
Umíte si představit okamžik, kdy sundáte brankářské rukavice naposledy?
Blažek: To neumím, ale vím, že se blíží a snažím se na ten moment připravit psychicky.
Vaniak: Já si to představit dokážu, i kdyby to mělo být teď. Pokud někdo přijde a řekne: děkujeme, odejděte, udělal bych to.
Máte v mužstvu největšího rivala kamaráda, se kterým chodíte na kafe?
Blažek: Když kluky ze Slavie někde potkám, nemám problém pokecat nebo si sednout na kafe, Vaňous je toho živým důkazem. Ale že by to bylo plánované, nebo jsem si s někým volal nebo se navštěvoval, to ne.Vaniak: U mě je to stejné. Jsou to v první řadě kolegové. Derby je sice vyhecované, ale zůstaňme proboha lidmi. S Blážou klidně na kafe půjdu, nedávno jsem byl s Erichem Brabcem. Vynadal jsem mu za to, co předvedli se Žilinou.
