Článek
„Padá mi to tam“ usmíval se jablonecký forvard. Jeho palebné schopnosti pomohli nedávno jednadvacítce v kvalifikačním barážovém vrcholu s Řeky. A v ligovém pokračování také úspěšně číhal na příležitost. „Jen jsem to doklepával,“ poznamenal k trefě, po níž už se v prvním poločase nedělo vůbec nic. Sudí Kovařík ho ukončil.
„Gól Příbram nalomil, druhý Kovaříkův ji dorazil,“ soudil dále severočeský kanonýr, který v závěru přidal svoji další trefu. Výhra 5:1 se mu ale přece jen zdála příliš krutá pro rivala. „V první půli určitě takový rozdíl nebyl,“ podotkl Pekhart.
Oddechl si nejen on, ale i trenér František Komňacký. „Ze dvou zápasů doma po sobě jsem se víc bál tohoto, Příbram tu v minulosti dokázala bodovat. A když přijde nový trenér, mužstvo dostává motivaci. I na našich hráčích jsem viděl nervozitu, nebyla znát taková fotbalová lehkost,“ říkal Komňacký. „Ale důležitý byl gól do kabin. To je vždy dobře,“ liboval si kouč.
„Vstup do zápasu nebyl špatný, ale pak se to nepovedlo. Ale spíše než oni, nás zlomilo neproměnění naší šance,“ přemítal Huňa. Pleško vskutku ještě mohl pozměnit vývoj utkání, ale pak už rozjetý Jablonec neměl na hřišti konkurenci. „Jedeme dál, musíme se oklepat, čeká nás Ústí,“ vzhlížel k dalšímu soupeři Huňa, byť změna v tréninku pod novým koučem zatím nepřinesla efekt. „Je to živější, víc se střelbou, ale zatím se to neprojevilo při hře,“ krčil rameny, zatímco domácí si vychutnávali nejvyšší vítězství od jara 2009, kdy zdolali Zlín dokonce 6:1.
„Pokud jsme chtěli pomýšlet na to hrát v horní polovině tabulky, museli jsme oba předešlé domácí zápasy zvládnout. Povedlo se, můžeme pomýšlet na páté místo,“ nastínil momentální cíle Severočechů Komňacký.
