Hlavní obsah

Brankář Sparty Blažek: Žilina byla v Lize mistrů jako mateřská škola

Radek MalinaPrávo

Je druhým nejstarším hráčem fotbalové Gambrinus ligy. Jaromír Blažek za pár dnů oslaví osmatřicáté narozeniny, přesto je jasnou brankářskou jedničkou Sparty. Po skončení sezóny otevřeně promluvil o hádkách se spoluhráči, vlastní výkonností i dovolené.

Foto: Milan Malíček, Právo

Brankář Jaromír Blažek na tréninku Sparty

Článek

V průběhu podzimu jste vychytal osm nul. Je to bilance, která vás uspokojuje, nebo budete jako spousta kolegů tvrdit, že čistá konta nic neznamenají?

Vůbec ne. Každá nula je důležitá! Brankář ve Spartě by neměl podle mého přesvědčení dostat v polovině zápasů gól. I loni jsem měl slibně nakročeno ke splnění tohohle cíle, ale pak jsem se zranil a bylo po plánech.

I přes výbornou bilanci jste často čelil obrovské kritice. Jak jste ji snášel?

Jednalo se hlavně o výtky vztahující se k zápasu předkola Ligy mistrů se Žilinou. Ale myslím, že špatně jsem odchytal jen utkání v Liberci, které se mi vážně nepovedlo. Tam mi pomohli spoluhráči. Já jsem kritiku ale neřešil. Ve svém věku už jsem vyrostl z toho, abych se trápil. Nestrávím zápas pochopitelně za hodinu, ale za den dva to mám z hlavy.

Jaroslav Blažek, brankář fotbalové Sparty, na tiskové konferenci před utkáním v Žilině.foto: ČTK/Jaroslav Podhorský

Žilina vás vyřadila z Ligy mistrů a pak neudělala ve skupině ani bod. Překvapila vás její bilance?

Nemůžu říct, že bych to takhle očekával. Ale myslel jsem si, že neudělají nic převratného. Věděli jsme, jak na tom jsou. Všichni jsme věřili, že přes ně postoupíme. Ale nepovedl se nám domácí zápas, poznamenaly nás absence. Jsem přesvědčený, že takové rychty jako oni bychom nedostali. Viděl jsem jeden celý zápas, jednu půlku a pokaždé sestřihy. Byli jako mateřská školka. Tuhle dostali čtyři kusy, támhle tři, pak sedm. Proč si nechali dát takový příděl? Když vím, že prohrávám o tři góly, bráním přece jako šakal.

V průběhu podzimu Sparta ztrácela na první příčku ligové tabulky dvanáct bodů. Neříkal jste si v tu chvíli, že titul je fuč?

Pořád zbývalo dost kol. Všichni jsme si přáli umazat do konce podzimu z velkého manka aspoň polovinu. Nakonec je to ještě lepší, Plzeň hodně poztrácela, my jsme vyhrávali. Ale pořád musíme mít ze Západočechů respekt. Nicméně podle počtu obdržených gólů měla Sparta nejlepší obranu. Takže když přidáme víc gólů v kolonce vstřelených, tak nemusíme mít strach, že bychom nezvedli pohár pro ligové šampióny.

Velkým hitem byly rovněž vaše opakované bouřlivé debaty se zahraničními spoluhráči během zápasů. Zejména za komunikaci s Hohenederem či Pamičem jste byl i bývalými hráči kritizován. Přemítal jste s odstupem, jestli jste na trávníku reagoval správně?

Někdy by na ně člověk potřeboval joysticky... Ale vážně, tomuhle se čelověk zpětně musí smát. Těžko může někdo na tribuně vědět, co jsme na sebe křičeli. Jó, kdyby se napsalo, co si při utkání řekneme s Tomášem Řepkou, to by bylo zajímavé...

Brankář Sparty Jaromír Blažek v zápase s Libercemfoto: ČTK/Radek Petrášek

Když přestoupí český hráč do zahraničí, pokaždé mluví o obavách z přijetí v kabině. Teď je ve Spartě hodně cizinců. Jak do mužstva zapadli? Je jejich pozice stejně těžká, jako když přijde Čech do šatny někde venku?

Mají to tady hodně lehké. Vážně. Zeptejte se kohokoliv. Kouká se tady na ně jinak než na Čechy venku. Nevím, jak to měli ostatní, ale já se musel v Norimberku učit jazyk. A hodně důsledně. Neexistovalo, že bych byl unavený a řekl, že na hodinu s lektorem nejdu. Hned by na mě nastoupil vedoucí týmu, proč jsem vynechal. Dostal bych céres a druhá absence prostě nepřicházela v úvahu. Tady v Česku nejsou podmínky tak přísné. Třeba Pamič mluví jakžtakž, i když si někdy říkám, že stejně nerozumí... Ale vážně. Chápu, že čeština není snadná. Nicméně rozumět trenérovi a spoluhráčům na hřišti by měla být samozřejmost.

Za pár dní jsou Vánoce. Děti už máte starší, dceři je jedenáct, synovi šestnáct. Dokážete je ještě překvapit?

Strašně těžko. Jsou už ve věku, kdy se člověk ničím nezavděčí. Oblečení nechtějí, protože siho nejradši vybírají sami. Počítač mají. Když to přeženu, kluk od osmi let vzal dárek, prohmatal ho a ty měkké házel za sebe...

A dokáží děti na Štědrý den potěšit vás?

Já nepotřebuju vůbec žádné dárky. Čtyřiadvacátého jsem rád za tekutého kapra s pěnou. Jde o rituál s kamarády, v jedenáct dopoledne se sejdeme na pivo... A pak pětadvacátého, když dorazí všichni pozvaní na moje narozeniny. Spoustu přátel nevidím celý rok nebo nemám příležitost si s nimi popovídat, proto jde o ten nejlepší dárek. Od mého angažmá v Německu nepropadáme žádnému shonu. Tam je všechno piánko. Nechápu, proč tady všichni někam spěchají.

Jak tedy prožijete čtyřiadvacátého prosince?

Daleko od domova na poslední společné dovolené. Příští rok už asi syn s nám nebude chtít cestovat. Takže letos vlastně ani na tekutého kapra nedojde. budeme totiž v Karibiku.

Takže žádné dárky? Žádné cukroví ani kapr se salátem? Žádný sníh?

S rodinou jsme si řekli, že každý vezme každému maximálně jeden maličký dárek. Vážně maličký, aby se vešel do kufru. Byl jsem v Karibiku před osmi lety těšně před Štědrým dnem. Všude byla sváteční výzdoba, každý měl na hlavě čepici Satna Clause, jen všichni chodili v kraťasech a maximálně v tričku. Večer bylo všechno krásně nasvícené. Pěkně se prohrřejeme.

Budete jenom lenošit po náročném podzimu?

Karibik jsme vybrali pro skvělé možnosti k potápění. Slíbil jsem to dceři. Kvůli rybičkám. I když se pod vodu noříme jenom se šnorchlem, žádné přístroje nepoužíváme. I tak je tam podmořský život neskutečná paráda.

Reklama

Související témata: