Článek
Pojal jste poslední přípravu poněkud uvolněněji s vidinou konce kariéry, nebo jste do všeho šlapal naplno?
Nic jsem neflinkal. Chci být ve formě, abych se rozloučil s ligou v základní sestavě. Nerad bych odcházel do sportovního důchodu jako náhradník.
Vůbec jste si nepřipustil, že konec kariéry nastane za necelých sto dnů?
Člověk ten konec v hlavě má. Lhal bych, kdybych tvrdil, že na blížící se poslední zápasy nemyslím. Ale v tréninku se koncentruji, myšlenkami po kancelářích nebloudím (směje se).
Tělo vás v přípravě nebolelo?
To je jasné, že zpočátku ano. Ale prakticky celou kariéru se mi vyhýbala zranění a poslední příprava nebyla výjimkou. Od třetího ledna jsem nevynechal jediný trénink. Zvládl jsem vše v plné parádě.
Když se ohlédnete za kariérou, chybí vám něco?
Zahraniční angažmá. V roce 2000 se spekulovalo o mém přestupu do Frankfurtu či Norimberku, ale nedopadlo jednání mezi kluby. Byl jsem tehdy zklamaný. Možná jsem mohl mít tvrdší hlavu a trošku si dupnout. Jako agent mě zastupoval Zdeněk Nehoda a myslím, že ani on neodvedl maximum. A pak mi vlastně chybí ještě titul. Loni k němu bylo v Teplicích blízko. Mrzí mě, že jsem nezažil pocit být nejlepší. Vlastně být mistrem, protože ne pokaždé je ten nejlepší první.
Pavel Verbířfoto: Právo/Josef Pešout
Už vás klubový boss Hrdlička zasvětil do práce, která vás čeká?
Ač jsem ještě hráčem, už mi vštěpuje jisté myšlenky. Dost často. Během jara se budu seznamovat s klubovým prostředím i mimo kabinu.
Umíte si sám sebe představit v obleku za stolem?
Půjde o obrovskou změnu. Chvíli bude trvat, než všechny věci zvládnu. Je mi jasné, že mě čekají nepříjemné i dost svízelné chvíle. Vím ale, jaké mají hráči vrtochy, což může být výhoda.
Jste hrdý na skutečnost, že jste nikdy nepřestoupil?
Nebudu lhát, že jsem nechtěl změnit dres. Ale Teplice patří dlouhodobě na špici české ligy. Kdybych měl tvrdší hlavu, asi jsem mohl přestoupit. Ale nikdy jsem nelitoval. Měl jsem dobré podmínky. Nikde navíc není napsáno, že bych se ve Slavii nebo ve Spartě prosadil. Byl jsem na severu Čech klíčovým hráčem. Nelituji, že jsem Teplicím věnoval celý svůj život.
A stal jste se legendou…
Nemám to slovo rád, ale asi je na místě.
Je vůbec v současném fotbalovém prostředí možné, aby vaši věrnost jednomu klubu někdo překonal?
Asi ne. Laťku jsem nastavil vysoko. Dnes je to nepravděpodobné. Vím, že v Itálii zůstal celou kariéru Maldini věrný AC Milán. A celou kariéru prožil v Arsenalu i Tony Adams. Hodně dlouho za Real Madrid hrál také Raúl.
Mnohým spoluhráčům v Teplicích byste mohl být otcem. Vidíte se v nich?
Ne. My jsme byli jiní. V osmnácti jsme neměli tolik možností. Dnes chodí kluci v sedmnácti do zahraničí. Myslím, že to je hloupost. Kluk má kolikrát popletenou hlavu od manažerů a rodičů. Ale měl by volit postupnou cestu přes českou ligu.
Jsou dnes mladí výrazně jiní?
Nejvíc dnešní generaci chybí vojna! Aby poznali skutečnou disciplínu. Chybí jim pokora. Na vojně by se naučili víc respektovat starší.
Možná příliš snadno nabývají dojmu, jak jsou pro klub z hlediska možnosti budoucího obchodování důležití.
Já dostal první smlouvu v devatenácti v Neratovicích a za půl roku jsem šel na vojnu do Teplic. To byl vlastně začátek mojí dvacetiletky na severu Čech. Když pak slyším, že dnes kluby dávají smlouvy dvanáctiletým dětem, aby jim nefrnkly… Chybí větší role rodičů, kteří by měli do osmnácti kluky v jejich telecím věku rovnat a ne jim vyprávět, že budou hrát v Chelsea.
Zabezpečil jste se v českých poměrech do konce života?
Ne. Někdy si různé finanční žebříčky naší ligy čtu a rozhodně nejsou vždy úplně pravdivé. Žijete si standardně dobře, ale nezabezpečíte se do smrti. Abych v létě skončil s fotbalem a užíval si, to je nemyslitelné. A až na výjimky to platí pro celou ligu. Ekonomické zajištění je spojené jen se zahraničním angažmá.
Neměl jste choutky se místo funkcionářské dráhy vrhnout na trénování?
Trenérů je strašně moc a klubů málo. U žáčků by mě práce lákala, ale i u mládeže je strašně málo volných míst.
Jak moc jsou vám blízké moderní technologie?
Nejsem úplný laik, ale nejde o žádnou hitparádu. Jedním z hlavních úkolů prvních dnů po skončení kariéry bude proniknout do tajemství počítačů. A dalším faktorem jsou jazyky. Na gymnáziu jsem se učil čtyři roky německy, takže malinko tenhle jazyk zvládám. Budu si muset pořídit během jara učitelku, protože sám se nepřinutím. Chodili jsme se spoluhráči z klubu. Asi pět nás bylo. Jenže jsme dělali jen kraviny, postupně jsme odpadávali, až nechodil nikdo.
Budete ve fotbale pokračovat v nižší soutěži v nějakém klubu poblíž Teplic?
Ne. Moc by mě to lákalo, ale kdyby se něco stalo, šlo by o velký problém. Kvůli tomu aktivní zapojení do fotbalu musím oželet.
Stahovala se nad vaším působením v Teplicích někdy mračna kvůli rozhodnutí trenéra?
V sezóně 2004–2005 Cipro řekl, že jsem na odpis. Jeho slova mě tak naštvala, že jsem přidal v tréninku a už od druhého kola jsem hrál. A vydržel jsem dalších šest sezón.
