Článek
Pochází z vesnice Březno vzdálené asi 60 kilometrů od Teplic, kde kopal až do svých třinácti let, než si ho vytáhli do Chomutova. Od šestnácti je v Teplicích. Tam se i vyučil jako mechanik sklářských strojů a zařízení.
"Jsem kluk z vesnice a jsem na to hrdý, i když si mě kvůli tomu třeba kamarád Pavel Horváth ze srandy často dobírá. Když jedu do Prahy, vždycky mi říká, ať si nezapomenu vzít vidle, mapu, buzolu a taky žvýkačku," popisuje s úsměvem jednadvacetiletý fotbalista, který některé své spoluhráče nedávno pozval do Března na zabíjačku.
Rezek na sobě pořád tvrdě pracoval, pomohlo mu hostování v Chomutově a když se vrátil, čekal na svou šanci. Trenér Straka mu jí dal. "Podržel mě a jsem moc rád, že hraju ligu," říká bez váhání. "Snažím se tu jeho důvěru nezklamat a pokouším se na sebe upozornit."
Změny k lepšímu
Všechno to pro něj byl velký skok. "Jsou to zásadní změny, ale k lepšímu. Už nejsem ze všeho tak vyjukaný, neřeším problémy, které bych řešil před tím," uvědomuje si. A po fotbalové stránce to platí dvojnásob. "Třeba zápasy proti Kaiserslauternu se nehrají každý den," naráží na bundesligového soupeře v 1. kole Poháru UEFA, kterého tepličtí přejeli. "Byl bych rád, aby to tak pokračovalo i po Feyenoordu," zasní se.
Už od útlého věku se musel učit starat sám o sebe. "Rodiče mě vždycky vedli k samostatnosti a taky k tomu, abych šel za svým cílem. Za to bych chtěl poděkovat tátovi, který mě pořád hnal do fotbalu. Máma ze mě chtěla mít herce, ale táta mi říkal, ať si přidávám navíc. Doufám, že se to vyplatilo a ještě vyplatí."
Fotbalem žije i přítelkyně
Dnes žije v Teplicích s přítelkyní Mirjam. "Je bývalá atletka, hrozně mi fandí a nechybí na žádném domácím zápase. Fotbalem žijeme oba," přiznává Rezek. Všechno prý v pohodě zvládají. "Je to sice skok, ale život je nejlepší škola. Musím se s tím nějak poprat, dřív nebo později bych to stejně musel udělat."
Když mají oba volno, zajedou do Prahy nebo vyrazí do kina. "Snažíme se trávit volný čas aktivně. Hlavně přítelkyně. Ta by pořád někde lítala, ale já jsem zase od přírody líný. Klidně jsem schopen proležet víkend v posteli a koukat na video," prozrazuje na sebe.
Mluví klidně a rozvážně a stejně tak se chová i v kabině. "Je to hrozně hodný a tichý kluk, teda když se nechytne mě," usmívá se kapitán Pavel Horváth. "To je fakt. Horvy někdy dokáže těmi svými blbostmi člověka tak hecnout, až se nestačím divit," tvrdí Rezek. "V kabině se nijak moc neprojevuju, vždyť jsem tady nejmladší. A když na mě na tréninku někdo zařve nebo mi něco vyčte, radši sklopím uši, myslím si své a jdu od toho."
Ciziny by se nebál
Když se zamyslí nad svou fotbalovou budoucností, bez rozpaků přizná, že ho to táhne ven. "V Teplicích jsem maximálně spokojený, ale nechci se tady zastavit. "Doufám, že mi pomůžou dobré zápasy a také můj manažer Ondřej Chovanec se svými spolupracovníky. Teprve oni mi otevřeli oči a díky nim jsem si uvědomil, o čem fotbal je," říká.
Je mu však teprve 21 let a přestupy do ciziny v tomto věku často nekončí happyendem. "Řekl jsem manažerovi, že jestli bude nějaký zájem, nechci o tom zatím vědět. Jenže kolikrát to nevydržím a vyptávám se ho. Ale kdyby nějaká dobrá nabídka přišla, šel bych to zkusit už teď, taková šance už se nemusí opakovat. Nebál bych se toho, fotbal je všude stejný," tvrdí sebevědomě Rezek, milovník anglické ligy. "Už odmalička se mi strašně líbí. Jak ji někde dávají v televizi, musím to vidět."
Má však ještě jeden velký sen, který se týká reprezentační jednadvacítky. "Když jsem začal pravidelně hrát a vyšlo mi pár zápasů, doufal jsem, že mě pan Lička povolá. Ale budu se rvát dál, strašně rád bych se dostal na mistrovství Evropy. Péťa Voříšek ho vyhrál a říkal mi, že je to nezapomenutelný zážitek. To je pro mě obrovská motivace."
