Hlavní obsah

Hoftych: Jednou bych chtěl ve vinotéce vyprávět, jak se za nás dělal fotbal

Jan KrůtaPrávo

Ve své kanceláři ve vršovickém Ďolíčku ochotně nabízí kubánskou kávu, kterou namele ručním mlýnkem. „Sehnal jsem ho za dvě stovky v zastavárně,“ chlubí se kouč fotbalistů Bohemians 1905 Pavel Hoftych. Strůjce úspěchů vršovického týmu, který se vyhřívá na šestém místě tabulky.

Foto: Stanislav Peška, ČTK

Pavel Hoftych (uprostřed), trenér Bohemians 1905

Článek

Slýcháte teď často, že jste kouzelník?

Někde jsem to četl, psali i o vršovickém zázraku. Pěkně se to poslouchá. Ale člověk je zvyklý vnímat i hlasy, když se nedaří, tak by to mělo být nějak vyvážené.

Na jaře kosíte jeden tým za druhým. Co se stalo?

Chytli jsme lauf, k tomu patří i štěstí, které neurážíme. Podařilo se nám zlepšit přechod do útočné fáze, odrážíme se od výborného gólmana Sňozíka, velmi kvalitní obrany řízené Niklem. A myslím, že máme jeden z nejlepších útoků v lize. Ne co do produktivity, ale způsobu hry.

Jak byste charakterizoval mužstvo, které trénujete?

Nejsou to kluci s hvězdnýma manýrama, jak já říkám: auta, kabelky, náušnice… Jedinej, kdo tu má nějaký výjimečný auto a motorku je Mára Nikl, který hrál devět let bundesligu. Je to tým skromnejch a poctivejch hráčů, žádný manekýni. Obyčejní kluci, kteří si na nic nehrajou.

Jsou problémoví?

První dva roky jsem musel občas zakřičet. Teď už moc ne. Kluci za ty tři roky vědí, co skousnu a co mě naštve. Já to řeším tak, že když někdo něco soustavně porušuje a ohrožuje svým chováním tým, jde do béčka. To je první varování. Buď se nadechne a vrátí se zpátky, nebo odchází.

Kolikrát jste to udělal?

Do béčka jsem pár hráčů dal, možná pět nebo šest za ty tři roky. Kluci pravidla znají. Ale když někdo někde ujede, tak se mu spíš snažíme pomoct.

Co u vás znamená „ujede“?

Třeba když přijde, že přetáhl oslavy a bylo to v době po utkání. Pokud to nijak neohrožuje mistrák, dokážu to pochopit. Když se mnou ten dotyčný jedná na férovku a přijde si říct o volno, nemám s tím problém.

I proto, že jste sám ligu hrával?

Určitě, za naší doby se ta životospráva porušovala daleko víc než dnes. Třeba Standa Dostál ve Zlíně to porušil několikrát v týdnu a stejně na hřišti patřil k nejlepším. Velký kus tolerance měl ve Zlíně Vlasta Mareček vůči Edovi Lasotovi, který to pivečko potřeboval k životu, ale pak mu to vracel výkony na hřišti. Já taky občas něco přepálil, ale nikdy to nesmí být tak, že to naruší atmosféru v mančaftu.

Od některých hráčů nejste věkově moc vzdálen. Vykají vám všichni?

Když jsem trénoval ve Zlíně, tykala mi půlka kabiny. Starším klukům jsem hned po příchodu do Bohemky nabídl tykání. Sňozík, Nikl nebo Hartig mi chvíli tykají, chvíli vykají. Nemám s tím problém. Spíš mě zarazilo, když jsem si teď přečetl, že René Wagner v Brně striktně nařídil všem vykání. Já si nedovedu představit, že by mi třeba o dva roky mladší Dostálek měl vykat…

Šel byste s hráči na pivo?

Byli jsme asi dvakrát, ale většinou jsem se po dvou třech pivech zdekoval. Byl jsem takhle s hráči už ve Zlíně jako asistent Vlasty Marečka. Trošku jsme se tam pinkli a vzhledem k tomu, že tam byly ženský, začaly se řešit prémie, finance, no a ve finále jsme se porvali. A od té doby si říkám, že tohle mi za to nestojí. Po zápase si většinou dám dvě pivka a třeba doma vínko.

Jste pivař nebo vinař?

Dám si jedno dobré pivo denně, k tomu tři až čtyři deci bílého a tři až čtyři deci červeného. Pivo mám jako doplnění vitamínu B, ale dneska už jsem spíš vinař.

Je víno vaším koníčkem?

Občas se zúčastním nějaké sommelierské přednášky. To si užívám, tam jednou vidím svou budoucnost. Někdy by se mi líbila taková malá vinotéka spojená s kavárnou… Tam bych všem vyprávěl, jak se za našich let dělal fotbal… Něco jako Vízkova Kozlovna, ale byla by to Hoftychova vinotéka.

Jaké víno preferujete?

Mám rád červené, hlavně jihoamerická plná vína. Teď na jaře si s chutí dám růžové a v létě bílé. Neutrácím za ně tisíce, nepohrdnu ani rozlévaným. Nejsem odborník, který by o víně mluvil hodiny, ale dokážu poznat dobré a špatné.

Co rád děláte kromě fotbalu?

Třeba jezdím na kole. Objevil jsem parádní cyklostezku na Zbraslav, kam jezdím přímo ze stadiónu. Nasadím helmu a frčím. S manželkou i dcerou chodíme na kolečkové brusle, rád si zajdu na dobré jídlo.

Kolik jste ujel na kole nejvíc?

Vloni jsem byl s kamarádem ve Francii a dali jsme devadesát za den. Ale to už jsme toho měli plný trubky. Ta moje trasa na Zbraslav je 39 kilometrů, ale na konci je tak šílenej kopec, že jsem musel třikrát slézt z kola a tlačit.

Kam vyrazíte na dovolenou?

Manželka dělá ve školství a až bude mít volno ona, já už mám po dovolené. Pojedu znovu s mým parťákem ze Zlína autem do Francie. Vezmeme kola, projedeme stezky mezi vinicema, přivezeme domů víno…

Dokážete si představit, že byste se stal českým Fergusonem a vydržel v Bohemians třeba dvacet let?

Ano, ale Bohemka by musela mít jasnou vizi, být stabilizovaná. V létě mi končí smlouva a mám nachystané obě varianty: že zůstanu, nebo odejdu. Zatím rozhodnutý nejsem a soustředím se na závěr ligy. Máme fantastické soupeře: jedeme do Liberce, doma Olomouc, na Spartu, doma Teplice a nakonec Slavia na našem společném stadiónu. Chci, abychom to dohráli se ctí.

Reklama

Související témata: