Článek
A pak že život není o paradoxech. Ten fotbalový tuplem.
Nejdříve Horvátha znectili vlastní fanoušci, kteří ho před třemi lety sepsuli nejprve po vyhraném finále domácího poháru a pak ještě víc v posledním ligovém duelu s Libercem. Nadávali mu a uráželi ho tak, že ho doslova vyštvali ze hřiště.
Sám si řekl o vystřídání, zatímco jeho spoluhráči šli letenským pekelníkům v burácejícím kotli poděkovat.
A vedení nic. Mlčelo, slovem se dirigenta mančaftu, který na Letné získal dva tituly a se Sportingem Lisabon a Galatasaray Istanbul dva další, nezastalo. Natož aby své „fanoušky“ umravnilo.
Lavička před třemi lety narazil
V létě se ve Spartě objevil navrátilec z Premier League Patrik Berger a Horváthův osud byl sečten. Trenér Lavička sice záhy prozřel a pochopil, že třiatřicetiletého Horvátha pro kvalifikaci o Ligu mistrů s Panathinakosem i potom pro ligu bytostně potřebuje, jenže prohlédnutí přišlo pozdě.
Pavel Horváth ve sparťanském dresu mezi slávisty Hubáčkem (vlevo) a Švecem.foto: PRÁVO/Michaela Říhová
S požadavkem, aby přišel Berger a zůstal i Horváth, u vedení narazil. Třiatřicetiletého "Horviho" vypakovala Sparta do Plzně, do Ligy mistrů se přes řecký celek nedostala, trenéra Lavičku vyhodila po debaklu se Slavií (1:4) v říjnovém devátém kole, titul ve zpackané sezóně nezískala.
Horváth, pak Vrba a pochod začal
Zato kolem vyhozeného Horvátha se z odložených a v jiných klubech – a na Letné zejména – nepotřebných hráčů začalo formovat mužstvo, které začalo stoupat ligou vzhůru. Zejména poté, co se ho na podzim roku 2008 ujal po jedenáctém kole ambiciózní trenér Pavel Vrba. Také vyhozený. A dokonce z druhé příčky, na níž na Slovensku se svou Žilinou figuroval.
„Od té doby jsem připraven na všechno, neboť jako trenér už jsem byl vyhozený od mužstva, které figurovalo na prvním i třeba druhém místě,“ přiznal Vrba, který začal s Plzní vzestup vzhůru. První sezónu s ní skončil osmý, druhý rok pátý, přičemž ale vyhrál domácí pohár, letos získal titul.
Trenér Pavel Vrba. Fotbalisté Plzně získali první historický titul.foto: Právo/Jan Handrejch
„Ale já přece přišel s tím, že nechci hrát s Plzní o záchranu. A také jsem to hráčům hned řekl. Chci bojovat o účast v evropských pohárech, slyšeli ode mne ti, kteří nebyli pro jiné kluby dost dobří. Vy na ně máte také, dodával jsem. A oni dokázali, že jsou schopni hrát o nejvyšší příčky, vyhrát pohár i ligu. Jsem rád, že se mé představy během dvou a tři čtvrtě roku splnily, šlo skutečně o úspěšné údobí,“ kvitoval Vrba cestu, kterou s mužstvem ušel.
Obrana nemusí být základem, popřel teoretiky
Vytyčil ji jasně. Chtěl hrát atraktivní a ofenzivní fotbal, protože byl přesvědčen, že na něj má v kádru vhodné typy hráčů a že s tímto pojetím je schopen dojít k úspěchu.
„Líbí se m i ten hle styl a jsem rád, že takto hrajeme. Hlavně na podzim jsme hráli hodně ofenzivně, i když to v některých utkáních bylo na úkor defenzivy, za což jsme byli mnohdy kritizovaní,“ popřel Vrba v praxi tvrzení fotbalových teoretiků, že současný fotbal je především o zajištěné obraně, přičemž ofenzíva je nadstavbou. Na jaře byl sice i on se k této pravdě uchýlit, jeho Viktoria i tak předváděla nejútočnější fotbal ze všech ligových celků. Ostatně, 69 nastřílených gólů, tedy o osmnáct víc než druhá Sparta, o tom svědčí.
„Na jaře jsme si už tak atraktivně nepočínali, což ale bylo zapříčiněno i soupeři. Pochopili, že Plzeň už není Plzní, která ještě před třemi, čtyřmi lety bojovala o záchranu a proto s námi hráli i v domácím prostředí opatrně a ze zajištěné obrany,“ zdůvodňoval Vrba.
Kapitán, dirigent, vůdce
Při tažení za titulem spoléhal nejen na ofenzivní fotbal, ale i na kapitána, dirigenta a ústřední postavu svého týmu Pavla Horvátha. Po vyhazovu ze Sparty o tři roky staršího, pro nového mistra a jeho herní styl i v šestatřiceti ovšem nepostradatelného.
Teď by proto právě Horváth mohl cítit sladkou satisfakci. Ve Spartě nepotřebný, zadními vrátky vypakovaný a přitom sebral Spartě titul.
„Takhle to neberu, o mě přece nejde. Přišel jsem před třemi lety do Plzně, kde se kolem mě tvořilo mužstvo, až dostalo tuto podobu. Titul není mým úspěchem a mou satisfakcí, ale strašným úspěchem kluků, kteří tady hrají,“ odmítal Horváth, že by se při přebírání poháru honily hlavou podobné myšlenky.
Radost Pavla Horváthafoto: Právo/Jan Handrejch
"Je skvělé se koukat, jak za dva roky vyspěli, je paráda s nimi hrát. Já tedy žádnou velkou porci nenaběhám, takže to musí zvládat Jiráček s Kolářem, jimž za to děkuji. Ti dva, stejně jako devět dalších ze základu a dva tři lavičce mají na víc, než aby hráli v Plzni. Jsou tady hráči, kteří překračují rámec české ligy, podávají životní výkony a doufám, že titulem to pro ně nekončí. Že se objeví v nároďáku, že budou budoucností našeho fotbalu,“ potvrdil Horváth i při bujarých oslavách, že je tím pravým vůdcem mistra se vším všudy.
Na hřišti i mimo něj. A to přesto, že se ani těchto jeho předností Sparta patřičně necenila.