Článek
Boleslav je ambiciózní, na domácí poměry určitě i dobře zajištěný klub. Byla to pro vás vysněná nabídka?
Vysněná? Takové slovo bych asi nepoužil, ale potěšila mě, vážím si jí.
Jak jste se k ní stavěl? Bylo vůbec o čem přemýšlet?
Boleslav zprostředkovaně projevila zájem už dříve, ještě před tím, než jsem skončil v Ostravě, ale vybojovali jsme tehdy Evropskou ligu a chtěl jsem u toho být. Pak byly nabídky od zachraňujících se klubů v Česku i na Slovensku, ale vsadil jsem na boleslavského koně, na informace o trvajícím zájmu. Definitivní to ale bylo až po posledním ligovém kole s Ústím.
Ale určitě jste si mnul ruce, už když předtím Chramosta ve finále Ondrášovka Cupu trefil Boleslavi v rozstřelu s Olomoucí start na evropské scéně…
V tu dobu jsem tušil, že bych to mohl být já, kdo tým povede. Ano, měl jsem radost.
Čeká vás zase hon na dva zajíce jako právě při minulém angažmá v Ostravě. Jaké jste si z toho přinesl ponaučení?
Jednoznačné. Mužstvo se musí v základu udržet a posílit. To nebyl případ Baníku. Teď pracujeme na posílení, na odchodu je Mendy. To mě mrzí, nedalo se ale nic dělat, končila mu smlouva. Ale třeba se to ještě zlomí, když Boleslav vybojovala pohár. Příchody? Budou, řekněme jeden, dva, tři. Rozhodně ale nechci, aby do kabiny přišlo moc impulsů.
Miroslava Koubeka by mrzel odchod Mendyho.foto: ČTK/Drahoslav Ramí
Zdá se, že nezdařený konec v Ostravě se vám ještě honí v hlavě.
Vypudil jsem to z myšlenek až na jedno. Z osmi příchozích před sezónou byli pouze dva z mého seznamu, jeden dal za mého působení čtyři góly, pak už žádný, a druhému teď vinou zranění utekl šampionát jednadvacítek... Ale trenér není vždy ten, kdo rozhoduje. To chci upřesnit hlavně tamním fandům, kterých si vážím. Na druhou stranu: nic proti těm hráčům, jejich čas přijde. Tenkrát to ale nebyla skupina pro poháry. A po vyřazení s Mogilevem přišel zmar.
V souvislosti s tím: Boleslav má plejádu výrazných osobností mezi činovníky, nemáte obavy, že si tam trenér vedle jmen Dufek, Šeterle či Minář také musí vyboxovat prostor?
Úspěch přijde, když budeme jeden tým, který potáhne spolu, a budou dobré vztahy. To říkám hráčům. Něco takového čekám i při spolupráci s činovníky.
Boleslav vždy mluví o vysokých cílech. Je možné hrát třeba i o titul?
Titul je výsledek dlouhodobé práce. Příkladem je Plzeň, kde jsou hráči delší čas pohromadě. V Bolce je mužstvo, které, zdá se, zůstane pohromadě, cíle vysoké mít musí. Nezříkám se jich, ale žádný trenér nemůže říct najisto: budeme hrát o titul. Možná v Barceloně. Je to o souhře optimálních okolností. Zkusme zatím mluvit o vylepšení pátého místa. Předpoklady jsou.
Na druhou stranu čas nelze zastavit, kapitán Marek Kulič je už pětatřicetiletý, navíc s vaším předchůdcem Stannerem nenašel stejnou notu…
Má svůj věk, ale prokázal dobrou, slušnou výkonnost. Je sice veterán, ale podívejte se do evropských klubů. Hlavně je to o zdraví, trénovanosti a motivaci. Věřím, že ještě pomůže.
Zpět k vám. Jaké to bylo skoro tři čtvrtě roku bez trenérské práce?
Jen sedm měsíců to bylo, ne? Ale i tak to byla má nejdelší pauza od třiaosmdesátého. To jsem začal. Sakra, to už je let… Nejvýš jsem měl půlroční přestávku, dvakrát. Odpočinek byl teď plusem, ale dostavilo se i poznání, že mi trénování pořád chybí. Tělo je navyklé, postrádá to, i když má věk. Pořád cítím motivaci.
Jaký je v devětapadesáti boj s mladými trenérskými dravci o místo?
Když přicházejí nabídky, těší to. Ale těžko se vyjadřovat. Já boj nepodstupuju, i když nejsem naivní a je mi jasné, že spousta kolegů, nebo jejich prostředníků, se dokáže v klubech přihlásit.
V pauze jste si mohl užívat novou roli dědečka, ale i obhlížet fotbalové dění zpovzdálí…
Byla to veliká zábava s malou Anežkou a je vlastně pořád. A profesně jsem měl čas sledovat jiná mužstva, zejména vývoj v evropských pohárech. A dostal jsem šanci, kterou jsem si nenechal ujít: stáž v londýnské Chelsea s možností být i u Ancelottiho tréninků.
