Článek
Angažmá v Bohemians je vaší první velkou trenérskou štací. Jak se na ligu těšíte?
Bude to pro mě další krok v kariéře. Už jsem jako hlavní kouč trénoval Čáslav ve druhé lize. Měl jsem tam vynikající půlrok, jaro už nebylo takové a odvolali mě. Ale já říkám, že kdyby si tím člověk neprošel, není trenérem. Doufám, že tuhle negativní zkušenost mám za sebou a jako hlavní kouč v Bohemce nezklamu.
V klubu jste kdysi působil jako hráč, co pro vás znamenají Bohemians?
Hrál jsem tady s vynikajícíma fotbalistama a už tenkrát jsem věděl, že Bohemka má svoje kouzlo. To jsem nakonec poznal i v době, kdy jsem dělal asistenta Pavlu Hoftychovi. Je to skvělý klub a já věřím, že navážu na Hoftychovu práci, i když to nebude jednoduché. Laťku jsme si tím šestým místem z minulého ročníku nasadili vysoko.
Jste s Hoftychem dál v kontaktu?
Voláme si hodně, několikrát týdně. Víte, my se spolu známe už asi dvacet let. Ještě z doby, kdy on hrál v Ústí a já v České Lípě. I když už teď společně netrénujeme, pouto je mezi námi pořád. Hodně jsme si sedli.
V čem nejvíc?
Povahově jsme každej jinej, ale máme podobné názory na život i fotbal. Samozřejmě že nejedu jen podle Pavlových not. Každý trenér by měl do hry přinést něco nového a já se o to snažím.
Jaký jste povahově? Kliďas, nebo bouřlivák?
Já jsem Štír a ten rád rozhoduje, rád si věci dělá podle svýho. I v životě jsem hodně svůj.
Dokážete se při fotbale vytočit?
To určitě, a jak. Nějaký věci nesnáším. Hofťa taky musel v kabině několikrát zvýšit hlas a většinou to bylo ku prospěchu věci. Já dokážu zařvat, někdy se v tom dokonce vyžívám. Ale není to o urážení hráčů. Spíš to dělám proto, aby si uvědomili, že jim chci pomoct. Aby se probudili. A nesmí to být moc často. Pak už by řvaní ani nemělo ten správný efekt.
Vykají vám všichni vaši svěřenci?
Ne. Ti starší, se kterýma jsem si tykal dřív, mi samozřejmě tykají dál, i když jsem povýšil. Já s tímhle nemám problém, taky rád lidem tykám. Ale oni jsou natolik chytrý, že mi před mančaftem neříkají Medy, ale trenére. Já zase respektuju je. Je hranice, přes kterou se jít nedá.
Jak na vás působí velký talent českého fotbalu Nicolas Šumský, který u vás v létě zakotvil? Je opravdu tak dobrý, jak se o něm mluví?
Možná vzhledem k tomu, že je to jiný příběh než u většiny českých hráčů, je to trošku víc nafouklý. Já jsem mu vždycky říkal, ať nejdřív ukáže kvality na hřišti a pak ať o tom mluví do novin. Kdyby blbnul, tak okamžitě zakročím já nebo kabina. Bereme to tak, že je tu Bohemka a v ní je Šumský. Ne obráceně. Ale věříme, že nám pomůže, a tím i sobě. Může se katapultovat jinam, je to mladej kluk s ambicemi.
Není to trošku nebezpečné, když mu odmala předpovídají velkou budoucnost?
Nesmí se to přehánět. Zažil jsem to, když jsem trénoval béčko Sparty. Někteří ti kluci vyhrajou dorosteneckou ligu a tatínkové už je vidí bůhvíkde. Přitom v dospělých sotva mají na třetí ligu. Jsou samozřejmě výjimky jako Morávek nebo Venca Kadlec, když vezmu hráče, které vychovala Bohemka. Je to o dalším působení na ně.
Šumský je hráč drobné postavy. Nemáte strach, že mu soupeři nakopou?
Může to tak být, ale v přátelákách se nebál hráčů o dvě hlavy vyšších, ať to byl Koubský v Trnavě, nebo Chleboun v Hradci. Byl schopen si tam dát tělo. Je to technický fotbalista a snad rozhodčí tyhle hráče budou trochu chránit.
