Článek
Takhle jste si rozlučku s pískáním po šestnácti letech představovala?
Je to zvláštní pocit. Asi mi to dojde až pak, že už nic takového nebude. Měla jsem slzy na krajíčku. Neukáply, ale musela jsem je zadržet. To, co mi tu vytvořili mí kolegové rozhodčí z nižších soutěží, bylo nádherné.
Dopředu jste netušila, že tu budete mít i svůj vlastní fanclub?
Vůbec, bylo to pro mě milé překvapení. Všechno to byli kolegové z ČFL, divize a holky, co jsem s nimi byla na finále Ligy mistrů. Takové loučení už asi žádný sudí mít nebude.
Snažila jste se užít si poslední zápas?
Snažila. Akorát jsem oběma kapitánům v kabině říkala, že většinou hraju bez karet, a tentokrát jich bylo sedm. Tak mi říkali, že to asi muselo být se vším všudy. (směje se)
Cítila jste nostalgii už během dne?
Já týden ležela v posteli s virózou, tak ani nebyl čas o tom přemýšlet. Ale ráno už jsem si říkala: Tak, a je to tady…
Jak se s vámi po zápase loučili hráči?
Byli fantastičtí. Po utkání se téměř všichni rozloučili pusou, popřáli, ať se daří. Adrian Rolko byl vtipnej, chtěl si měnit dres. Tak jsem mu říkala, že s tím nemám problém. (směje se)
Chválu jste asi slyšela i od fanoušků, s nimiž jste si plácala…
Říkali, že odchází nejlepší český rozhodčí, někdo tvrdil, že po sudích normálně hází rajčata, ale mně tleská. To mi zase vhánělo slzy do očí.
Na co budete nejradši vzpomínat?
Právě na tenhle úžasný konec. A pak na ty zápasy, co se povedly, kdy tleskali fanoušci. Nebo když jsme se na hotelích vždycky sešly třeba patnáct ženských rozhodčích z celého světa a povídaly si. To už teď nebude…
Jak dlouho bude podle vás trvat, než českou ligu bude opět pískat žena?
Jestli se to někdy stane, v což doufám, asi to bude chvíli trvat…
Už jste rozhodnutá, jestli budete kandidovat na předsedkyni Fotbalové asociace ČR?
Na podání kandidatury je dost času, bude záležet, co mě bude čekat v komisi rozhodčích UEFA. Teď nedokážu odpovědět, ale možné je všechno.
