Článek
Liberec válí, ze čtyř zápasů má deset bodů. Je to pro vás překvapení?
Pro mne ani tolik ne, osa mužstva zůstala. Odešli sice Gecov a Dočkal, ale podařilo se je nahradit a noví hráči, především Rabušic a Šural, jsou opravdu posilami. Změnili jsme také náš herní styl. Hrajeme víc kombinačně, snažíme se dávat si míče do nohy. Častěji se dostáváme do ofenzívy a tudíž i do šancí, těch máme za zápas čtyři i pět. V útoku máme kvalitní hráče. Gólů jsme mohli dát na podzim ještě víc.
Prozradíte slabiny Liberce?
Musíme ještě víc zapracovat na defenzívě. Dostáváme až moc branek. Ale my chceme hrát hlavně útočný fotbal pro diváky. Naši fanoušci si to zaslouží, jdou za námi.
Vy jste se přeškolil z obránce na záložníka. Co vás k tomu vedlo?
Do středové řady mě postavil trenér Šilhavý. Kádr máme kvalitní, nemohl jsem si moc vybírat, ale nová role mi vyhovuje. Jsem víc u míče, mohu nejen bořit, ale hlavně tvořit.
Ve středu hřiště se ale víc běhá. Starší hráči se přesouvají spíš opačným směrem...
Mně to nevadí, fyzické testy jsem měl na dobré úrovni, nemám s tím problém.
V Příbrami jste mohl dát gól. Jak moc nastřelená tyč mrzí?
Teď už ne, protože jsme vyhráli. Třikrát jsme si tam špatně přihráli, až se míč dostal ke mně. Cpal jsem ho k tyči, ale on se od ní odrazil ven. Pro mne, jako pro Příbramáka, by měla vstřelená branka zvláštní příchuť, jako krásná třešnička na dortu.
Bylo vítězství v Příbrami vydřenější než před týdnem v Hradci?
Určitě. Tam se nám povedl hlavně druhý poločas. V Příbrami také, ale mnohem víc jsme se nadřeli, protože domácí hráli opravdu dobře. V první půli jsme u Litavky dostali gól do šatny. V poločase nám trenér řekl, ať se vrátíme ke svojí hře. Vyplatilo se to, zápas jsme otočili. Domácí sice vyrovnali, ale nakonec jsme vyhráli 3:2.
Znovu nosíte kapitánskou pásku, jako v letech, kdy Liberec získal titul. Napadla vás určitá souvislost?
Samozřejmě! O titulu ale nemluvíme, jsme na začátku soutěže. Na to je vždycky dost času. Zatím nám to šlape, uvidíme po třicátém kole...
