Článek
Co jste prožíval, když jste naklusal do středového kruhu, na tabuli běžely vaše nejslavnější chvilky ve Slavii a z reproduktorů začal celý stadión dojímat Freddie Mercury...?
Velké dojetí. Jak jsem tam tak stál a začala hudba, to už jsem hned brečel. A probrečel vlastně celou tu skladbu. Když na záznamech vidíte, co se tady povedlo, radost všech lidí kolem a uvědomíte si, že to všechno končí, tak se nostalgii neubráníte.
Kolik slz jste během večera prolil?
Opravdu dost. Já nerad brečím, proto jsem se velkého loučení bál. No řval jsem, jinak to nešlo. Užil jsem si to, musím poděkovat Slavii i fanouškům.
Měl jste na stadiónu i rodinu?
Byly tady manželka s mámou, také byly dojaté. Máma je můj druhý trenér, všechno komentuje. Syn byl zraněný a dcera na brigádě, takže musela pracovat. Vyjednal jsem jí, že se aspoň mohla dívat v televizi.
Už si rodina zvykla, že jste s chytáním skončil?
Trošku jim nabourávám režim. Když jsem byl v létě měsíc a půl doma, dcera se nemohla dočkat, kdy už zase pojedu do Prahy...
A vy jste ji poslechl, protože ve Slavii pokračujete jako trenér mladých brankářů.
Domů do Olomouce jezdím za rodinou jednou v týdnu. Zásadně pendolinem, protože jako řidič jsem velký nervák a kolikrát i něco ukazuji...
Nebudete někde chytat aspoň pralesní ligu?
Kdepak! Mohl jsem ještě dál chytat za Slavii a z vlastní vůle skončil. Jinde už to pro mě není. Teď jsem si zachytal za starou gardu Olomouce – a za dva zápasy dostal patnáct gólů... S veterány Slavie jsme zase prohráli 0:7 se Spartou, prostě hrůza. Zařekl jsem se, že už tam víckrát nejdu.
Vaší vášní bývala burza. Teď na ni máte dost času.
Teď je na burze problém, všechno padlo hodně dolů. Je tam negativní atmosféra. Musím však říci, že mě svrbí prsty, zase do toho vložit peníze. Určitě ne sám, ale s odborným poradcem, který má potřebné informace. Že bych trh rozhýbal sám? Na to nemám, já hrál fotbal jen pro radost. (smích)
