Článek
Při absenci zraněného Kweukeho jste dostal po delší době příležitost v základu a na svém oblíbeném postu, tedy na hrotu útoku. Jak jste se cítil?
Výborně. Žádnou vědu bych ale z toho nedělal. Je mi devatenáct let a jsem rád, že vůbec mohu nastupovat. Nijak si proto nestěžuji. Kam mě trenér postaví, tam hraju. Kdybych si ale mohl vybrat, tak samozřejmě v útoku a je mi jedno, zda sám jako tady v Olomouci, či s někým ve dvojici. Nevybírám si.
Šanci jste určitě chytil za pačesy a navíc jste rozhodl. Jak jste gólový okamžik viděl?
S Pepou Hušbauerem jsme byli před zápasem domluveni, že mi bude dávat dlouhé míče za beky, a právě to byl ten případ. Měl výborně hlavu nahoře a poslal parádní balón. Já počítal s tím, že obránci mě všichni přeběhnou, což se stalo, a pak už to bylo snadné. Od kouče našich brankářů Stejskala jsem věděl, že Zlámal chodí na zem, a tak jsem mu naznačil kličku a poslal to nad něj. Kdybych gól nedal, musel bych si sypat popel na hlavu.
Olomouci se Spartě daří, neprohrála tam už více než třináct let…
Bylo to ale nesmírně těžké, jako vždycky o jeden gól a nervy až do konce.
To zní až moc skromně. Do šancí jste Sigmu prakticky nepustili.
Nějaké závary tam byly a i z těch gól padnout může. Jak už jsem řekl, o výhru jsme se strachovali do poslední minuty. Olomouc má výborný tým a je jen otázkou času, kdy se posune do horní poloviny tabulky, kam patří.
Po dvou domácích porážkách 0:3 s Libercem a Mladou Boleslaví asi v kabině atmosféra nebyla ideální.
Pořád byla dobrá. Věděli jsme, že v tabulce máme šestibodový náskok, a tak k panice nebyl důvod. Kdyby nám někdo řekl na začátku sezóny, jaké bude pořadí po jedenácti kolech, brali bychom to všemi deseti. Krizi se nevyhne žádný tým. Třeba Plzeň remizovala s Českými Budějovicemi a my teď doma dvakrát prohráli.
Je tedy po výhře v Olomouci krize pryč?
Doufám, že ano. Uvidíme ale až po dalším zápase. Zvládneme li ho, budeme si to moct říct.
