Článek
Martin Fillo z Plzně (vlevo) bojuje o míč se sparťanem Manuelem Pamičem.
Dá se říct, že jste v Boleslavi pookřál?
Cítím tady daleko větší šanci a jsem za to moc rád. Zatím jsem nastoupil ve všech zápasech od začátku a strašně rád bych si vybojoval místo v základní sestavě. Už se nemůžu dočkat, až vypukne liga. Jsem hladový, chci zase dávat góly.
V Plzni byste nehrál?
Podle mě nebyla šance. Tam to má deset lidí jistých, a kdyby se pět z nich nezranilo, nehrál bych. Tak to prostě je.
Na jaký post s vámi trenér Boleslavi počítá?
Většinou jsem nastupoval na levé záloze, hrál jsem i pod hrotem. Pan Koubek se mě ptal, jestli jsem schopen hrát i levou stranu, a já mu řekl, že s tím nemám problém. V Norsku jsem většinou hrával napravo nebo uprostřed, ale je mi to celkem jedno. Zvyknu si všude.
Máte z přípravných zápasů dobrý dojem?
Až na jeden zápas jsme všechno vyhráli. Dal jsem dva góly, na nějaké nahrál. Připravujeme se na kvalitních terénech, teď už jsme podruhé v tureckém Beleku. Akorát v jiném hotelu. Tohle místo je fakt dobrou volbou. Je tu kolem patnácti stupňů, doma bychom trénovali v mrazu.
Jak na vás působí kouč Miroslav Koubek?
Je hodně přísný, potrpí si na disciplínu na hřišti i mimo něj. Řekl bych, že je tu trochu přísnější režim než v Plzni, ale já s tím nemám problém.
V čem je to náročnější? O trenéru Plzně Vrbovi se říká, že je přísný dost.
Koubek například dbá daleko víc na stravu, než jsem zažil v Plzni. Jíme hodně těstovin, nesmíme vajíčka. Jídlo se hodně kontroluje, skoro denně se vážíme. Cpeme do sebe jenom samé zdravé věci. V Norsku jsem na tohle třeba vůbec nebyl zvyklý, tam si každý jedl, co chtěl.
Zapadl jste rychle do boleslavské party?
Ta je tady super. Šéfují si to starší kluci jako Kulič, Rolko, Müller, Johana nebo Šírl a je jen dobře, že tu jsou. Umí si všechny ukočírovat. Jsem rád, že můžu v takovém mančaftu být.
V prosinci jste se stal otcem syna Nikolase. Jak si novou roli užíváte?
Teď jsem skoro pořád pryč, ale má to výhodu, že se aspoň trochu vyspím a přítelkyně si ode mě odpočine (úsměv). Těším se, až budu zase doma.
Změnilo vás otcovství?
Zatím to nijak moc nepozoruju. Celý leden i únor trénujeme prakticky pořád dvakrát denně, takže domů chodím večer a malého si až tolik neužiju.
Jak malému Nikolasovi říkáte?
Pro mě je to Rocky.
Proč Rocky?
Já ho tak chtěl dokonce pojmenovat, ale přítelkyně i rodina byly proti. Já byl ze začátku nekompromisní, ale všichni se do mě pustili a vyhrála to druhá volba, Nikolas. Ale stejně mu říkám Rocky. Beru to tak, že má dvě jména, i když to není oficiální.
To vás tak uchvátil boxerský hrdina z legendárních filmů se Silvestrem Stallonem?
Ty filmy miluju. A myslím, že by se to jméno k malýmu hodilo. Bylo to takové spontánní rozhodnutí. Jen to prostě doma neprošlo…
