Článek
Marek Jankulovski nedohrál ani první zápas za Baník Ostrava, pro zranění musel střídat.
Jiří Poděbradský z Hradce Králové (zády) a Marek Jankulovski v dresu Baníku Ostrava.
Obránce AC Milán Marek Jankulovski (vlevo) v souboji s fotbalistou Curychu Johanem Vonlanthenem
Ještě vám není ani pětatřicet a vy končíte. Proč jste se rozhodl dát fotbalu definitivně vale?
Hlavním a jediným důvodem jsou zranění. Během loňského roku se mi dvakrát přetrhl křížový vaz v koleně. Když se to stalo poprvé v Miláně, podstoupil jsem tam operaci a pak půl roku dělal všechno, abych si ještě zahrál v Baníku. Když se to stalo podruhé v Ostravě, šel jsem znovu na operaci, ale už jsem věděl, že aktivní kariéru ukončím.
Proč? Na světě je hodně fotbalistů s dvojnásobnou plastikou křížového vazu.
Nechci, aby mě případné další zranění zdravotně poznamenalo. Mám život před sebou, chci si ho s rodinou užít. Kdyby, nedej bože, mi ten křížový vaz rupnul potřetí, tak by operace byla mnohem složitější. Lékaři by už nemohli na plastiku použít sval z mého těla, ale od dárce. Cizí sval tělo nemusí přijmout. Ne, ne, ne, už žádné riziko. Je rozhodnuto.
Určitě jste se díval na videozáznam z utkání Baníku s Hradcem Králové, na moment, kdy se vám křížový vaz v koleni znovu přetrhl. Co jste tehdy udělal špatně?
Nešlo o tvrdý souboj. Ve snaze dosáhnout na míč jsem natáhl levou nohu a přenesl na ni celou váhu těla. Vtom se to přetrhlo. Jsem si jistý, že šlo o shodu špatných náhod. Co se mělo stát, stalo se.
Nenapadlo vás, že chirurgický zákrok v Miláně se nemusel úplně zdařit, a proto koleno nevydrželo?
Práce italských lékařů byla v naprostém pořádku.
Neuspěchal jste návrat do utkání?
To si nemyslím. Měsíc před tím, než jsem šel na hřiště, jsem byl na prohlídce v Miláně. Koleno bylo v pořádku. Dával jsem si pozor, držel jsem se všech rad lékařů. Chyba se nikde nestala. Jak říkám, byla to souhra náhod.
Zápasil jste s myšlenkou pokusit se na hřiště vrátit a znovu absolvovat martyrium cvičení, posilování a trénování?
Přiznám se, že ne. Když se mi to na Bazalech stalo, strašně jsem se vylekal. Bože, co se mnou bude? ptal jsem se. Věděl jsem, že kariéru ukončím. Že už žádné příště nebude.
Ani v nižší soutěži ne?
V žádné soutěži. Akorát si dám nějaký rekreační fotbálek.
Loni 15. října, kdy jste po jedenácti letech nastoupil za Baník, jsme se vás nemohli zeptat na pocit, jaké to bylo, protože jste se zranil. Tak jak jste si tehdy tu chvíli nástupu užil?
Bylo mi krásně. Nadešla chvíle, po níž jsem toužil. Vrátit se a zahrát si ještě za Baník. Teprve v jeho dresu ukončit kariéru. Vběhl jsem na hřiště, bylo to 0:0. Chvíli na to jsme dali gól. Prožíval jsem velké emoce, měl jsem šílenou radost. Bohužel, z gólu už poslední. Potom už jen prásk a tma. Bolest a zděšení.
Plánujete rozlučku s Baníkem, s ostravskými fanoušky, s přáteli?
Mám jí plnou hlavu. Myslím si, že všichni by ocenili, kdyby do Ostravy přijeli alespoň někteří mí spoluhráči z Itálie anebo z české reprezentace. Chtěl bych takové rozlučkové utkání zorganizovat, akorát nevím kdy. Termín se hledá velice těžko.
Kdo byli vaši spoluhráči, s nimiž byla pro vás čest hrát v jednom týmu?
Bojím se, že na někoho zapomenu. Ale když naléháte, tak určitě jmenuji Ronaldinha, Ronalda, Kaká, Ševčenka, Beckhama.
Když se dnes ohlédnete za svoji kariérou, co vás napadá?
Zírám. Nemůžu uvěřit, že se mi až tak povedla. S těmi šestnácti sedmnácti lety musím být opravdu maximálně spokojený. Když jsem začínal, ani ve snu by mě nemohlo napadnout, s kým, jak a kde budu hrát.
Které jsou nejvýznamnější milníky vaší kariéry?
První zápas za Baník v roce 1995 proti Liberci, první zápas v italské Sérii A v barvách Neapole, celých šest sezón v AC Milán s vítězstvím v Lize mistrů a samozřejmě EURO 2004 s českou reprezentací.
Co bude dál?
Rád bych nabyté zkušenosti využil a pomohl Baníku.
Jako kouč? Chystáte se získat trenérskou kvalifikaci?
Ne, to určitě ne. Prospěšnější určitě budu v manažerské funkci. Myslím, že mám co nabídnout.
Už jste o tom mluvil s novými majiteli Baníku?
Známe se jenom chvíli. Zatím jsme domluveni na externí spolupráci. Do léta si dám ještě pohov. Pak si sedneme a bude-li zájem, jsem připravený klubu svého srdce pomoci.
| Marek Jankulovski |
| NAROZEN 9. května 1977 v Ostravě RODINA manželka Jana, dcery Karolína a Kristýna PROFESIONÁLNÍ KARIÉRA Baník Ostrava (1994–2000), SSC Neapol (2000–2002), Udinese Calcio (2002–2005), AC Milán (2005–2011), Baník Ostrava (2011–2012) |
| REPREZENTAČNÍ KARIÉRA 78 utkání/11 gólů; účastník mistrovství světa 2006 v Německu; třikrát na mistrovství Evropy – 2000 v Nizozemsku a v Belgii, 2004 v Portugalsku a 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY 3. místo na ME 2004, s AC Milán vítěz Ligy mistrů UEFA v sezóně 2006–2007, Superpoháru UEFA 2007 a Světového poháru klubů FIFA 2007 v Japonsku, vítěz české ankety Fotbalista roku 2007 |
