Článek
Plzeňský Marek Bakoš opouští předčasně trávník stadiónu v Gelsenkirchenu.
Trenér Viktorie Plzeň Pavel Vrba na stadiónu Barcelony Camp Nou.
Jak vám vůbec bylo po strhující partii se Schalke na těle a hlavně pak na duši?
Na duši dobře, protože jsme předvedli, co je nám vlastní. Dokonce i v devíti lidech jsme bojovali až do posledních minut o postup, takže jsem na své hráče pyšný.
Mohl jste být ještě víc, kdyby nedošlo k nepochopitelnému Bakošovu zkratu a jeho následnému vyloučení...
Samozřejmě že šlo o naprosto nenormální situaci, kdy se Bakoše nechal vyloučit ve chvíli, kdy jsme navíc útočili tři na dva. Bohužel jen u toho nezůstalo... Snad pouhých třicet vteřin po třetím vystřídání se zranil Procházka, což o výsledku rozhodlo. V devíti jsme v prodloužení na Schalke už pochopitelně nestačili a domácí nás potrestali.
Máte pro Bakošův zkrat nějaké vysvětlení?
Pokud nemá hráč na takovouto soutěž nervy, ať raději nehraje. Úder tam byl a červenou dostal naprosto zaslouženě.
Takže se z hrdiny, který vystřílel postup, se rázem stal zatracený syn. Šlo o přespřílišnou motivaci, nebo skutečně o pochodující nervy?
Ptáte se nepravého, zeptejte se Bakoše.
Druhým kritickým momentem bylo třetí střídání, kdy odešel z hřiště Pilař. Hned poté se zranil Procházka a s plzeňskými nadějemi byl konec...
Musel jsem střídat. Už Darida naznačoval, že toho má dost, jenže do toho se hlásil Pilař, že ho berou křeče a dál pokračovat nemůže. Po šestadevadesáti minutách byl z enormního nasazení naprosto vyčerpaný.
A vzápětí se zranil Procházka, takže vám zůstalo na hřišti jen devět hráčů. Věřil jste v tu chvíli, že byste mohli nerozhodný stav uhájit a dojít k penaltovému rozstřelu?
Samozřejmě že jsem v zázrak věřil, pochopitelně že jsem byl přesvědčen, že mých devět borců bude bojovat až do konce, což se také stalo. Bohužel, zápas se nakonec zlomil v náš neprospěch, ale klobouk dolů před hráči, kteří vydrželi až do konce, nebo které jsem musel pro naprosté vyčerpání střídat. Předvedli to, na co jsou lidé od Plzně zvyklí.
Nevyčítal jste si, že jste mohl s některým střídáním ještě počkat a nemusel tak riskovat oslabení mužstva?
Ale já přece musel reagovat na situaci, která na hřišti panovala. Zbývalo čtvrthodiny do konce, prohrávali jsme o gól a já něco udělat musel. Něco prostě zkusit, jít do rizika... Nevýhodou pro nás pochopitelně bylo, že došlo na prodloužení a že se po naplnění normální hrací doby nekopaly penalty. Vždyť my hráli na hřišti soupeře o půlhodiny déle.
A navíc už od osmé minuty prohrávali, i když se zdálo, že rychle inkasovaný gól vám paradoxně pomohl...
Souhlas. Prvních deset patnáct minut nebylo z naší strany dobrých, neboť jsme ztráceli jednoduché balóny a soupeř se tak dostával do situací před Čechovou bránou nikoli po svých akcích, ale po našich hrubých chybách v rozehrávce. Naštěstí si hráči uvědomili to, co jsem před zápasem několikrát opakoval... Ani inkasovaný gól nic neznamená, protože jestliže chceme postoupit, musíme sami branku dát. Skutečně se podle toho zařídili, my se zvedli a někteří podali skutečně mimořádný výkon.
Třeba?
Nemám ve zvyku někoho vychvalovat, ale třeba Limberský předvedl výkon, jaký jsem na kraji obrany už dlouho neviděl.
Vyřazení vás asi bude mrzet hodně dlouho... Zvláště po partii, kterou jste s elitním bundesligovým celkem sehráli!
My letos s Plzní ukázali na pohárové scéně cestu, kudy by měly jít české kluby. Pokud tomu tak bude, věřím, že se pohled na náš fotbal přece jen trochu změní. Podle mého jde o cestu správnou a dokazující, že v Čechách pořád máme dobré fotbalisty. V lize už se rýsují další dvě tři mužstva - a Plzeň samozřejmě mezi nimi, které chtějí v těchto stopách jít, což bude jen ku prospěchu našeho fotbalu.
Mluvíte o cestě, kterou se české kluby vydávají, a zmínil jste se přitom o Plzni. Budete u toho dál na její lavičce?
Momentálně nejsem rozhodnutý, kde budu působit na podzim, takže tahle otázka zůstává dál otevřená. Může to být i Plzeň.
Na co jste byl za dobu účinkování Plzně na evropské pohárové scéně nejvíc pyšný?
Hlavně na to, že se soupeři kalibru AC Milán, Schalke, Kodaň či Trondheim jsme měli svou tvář. Letošní pohárová sezóna pro nás byla skutečně mimořádná, takže jsem pyšný a hrdý na hráče i všechny lidi, kteří u mužstva pracují. Za ta, co jsme dokázali, právem.
